— Čís. 5806 —
377
Čís. 5806.
Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.).
Výkladec, zasahující do obchodní místnosti, spadá pod zákon na ochranu nájemců.
(Rozh. ze dne 2. března 1926, Rv II 113/26.)
Proti soudní výpovědi nájmu výkladce podala vypovězená firma námitky, jimž procesní soud prvé stolice nevyhověl a ponechal výpověď v platnosti. Odvolací soud výpověď zrušil. Důvody: — Čís. 5806 —
Nesprávné právní posouzeni spatřuje odvolatelka v právním názoru prvého soudce, že výkladní skříň nelze považovati za místnost ve smyslu §u 30 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. V tomto směru jeví se odvolání opodstatněným. Ustanovení §u 30 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. jest téhož znění jako ustanovení §u 31 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. Z důvodové zprávy ku vládnímu návrhu tohoto zákona pak vychází na jevo, že zákon ten se nevztahuje venkoncem na všechny smlouvy nájemní na rozdíl od smluv pachtovních a neměla býti zavedena tak rozsáhlá a všeobecná ochrana, by se vztahovala na místnosti sice na všech stranách od svého okolí oddělené, avšak nekryté, jako na příklad nádvoří domu. V obvyklé mluvě nazývá se místností prostor od svého okolí úplně zdmi, stěnami a podobně oddělený a krytem opatřený. Napadeným zjištěním prvého soudce, jemuž se odvolací soud připojuje, jest na jisto postaveno, že výkladec, o němž právě rozhodovat! dlužno, jest prostora 2.3 m vysoká, 2 m široká, asi 3 m hluboká, zasahující do vnitřní obchodní místnosti a připouští, jak ze skutkové podstaty na jevo vychází, i samostatné použití bez ohledu na obor obchodní v místnosti zadní provozovaný. Výkladní skříň tato zejména proto, že není plochou, nýbrž hlubokou, na 3 m do obchodní místnosti zasahující není po názoru odvolacího soudu obdobná s reklamními štíty a tabulemi, nýbrž jest místností způsobilou sloužili samostatnému hospodářskému účelu,, není místem podle názoru napadeného rozhodnutí, nýbrž odpovídá předpisům §u 30 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. Poněvadž napadený rozsudek zjišťuje, že ohledně místnosti této, aspoň co do 1⁄3 její, uzavřena byla mezi stranami smlouva nájemní dle §u 1090 obč. zák. a obě strany v řízení odvolacím v tomto právním názoru závady nespatřují, bylo rozhodnouti, jak se stalo. Poukazuje-li odpůrce odvolatelův na to, že v tomto případě nebyl odvolateli pronajat výklad, nýbrž přenechána pouze jedna třetina výkladu k užívání, kdežto on sám používá současně druhých dvou třetin výkladu, jest námitka tato potud bez významu, pokud vzájemná práva a povinnosti smluvníků při smlouvě nájemní upravuje občanský zákon v §§ 1096 až 1119 a žádné z těchto ustanovení nevylučuje možnost spoluužívání pronajaté místnosti buď několika spolunájemníky neb pronajímatelem se spolunájemníkem a to ani v celku, ani ohledně určité její části, jejíž praktické vymezení — v tomto případě 1⁄3 celého výkladu, — jest nejenom teoreticky, nýbrž i prakticky možno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Důvodem ochrany nájemníků jest hospodářská potřeba. Tato tedy tvoří zásadu. Nauka národního hospodářství rozeznává hospodářství spotřební a hospodářství výrobní. Ochrana nájemníků byla poskytnuta sice nejprve jen hospodářství spotřebnímu, t. j. nájemcům bytů, avšak záhy rozšířena i na hospodářství výrobní, t. j. na nájemce místností živnostenských, zvláště též obchodních, takže nyní vztahuje se na všecky v nájmu neb podnájmu se nacházející místnosti jakéhokoli druhu (§ 30 zák. o ochr. náj.). Jde tedy jen o to, co je rozuměti pod výrazem »místnost«. Poněvadž zákon pojem tento nevyměřuje, dlužno jej rozuměti ve smyslu obecné mluvy. V obecné mluvě užívá se výrazu »místnost« o každé prostoře na všech stranách ohraničené a stropem neb střechou opatřené, na velikosti však nezáleží. Tak jest místností zajisté i předsíň, alkovna, spíže, koupelna a pod. Je tedy ochrana omezena na prostory v budovách, protože právě budov jest nedostatek, nevztahuje se tedy na volná prostranství jako na př. skladiště dříví pod širým nebem, neboť takových prostranství není nedostatek a hospodářská potřeba ochrany nevyžaduje. Dle toho sporný výkladec, jenž jest 2.3 m široký a 3 m hluboký jest najisto místnosti o sobě, když jest se všech stran ohraničený. Nesprávné mluví se tu o výkladní skříni místo o výkladní místnosti, neboť dle toho, co o tom nižší stolice zjistily, není to vůbec skříň, t. j. nějaká přenosná schránka, což by po případě byla věc movitá, nejvýše však jen příslušenství a tudíž část nemovitosti, když by s ní byla v příslušném spojení, nýbrž je to oddělená část obchodní místnosti, do níž dvakráte byla rozšiřována. Požívá tedy ochrany nájemníků, jak správně odvolací soud míní a jak toho také hospodářská potřeba nájemce vyžaduje.