— Čís. 5910 —
585
Čís. 5910.
Platnosti zápůjčky, již sjednala jako dlužnice (obecní) spořitelna v Čechách, není na závadu, že dluhopis byl podepsán pouze dvěma členy ředitelství, ač stanovy předpisovaly podpis tří členů, раk-li dluhopisy nebyly jediným důkazem o poskytnutí a přijetí zápůjček. Není závady, by zápůjčky (válečné půjčky) nebyly odhlasovány spořitelním výborem písemně, раk-li toho stanovy nezakazují. Zásad o závazcích obcí nelze použiti na obecní spořitelny.
Vzhledem k stanovám spořitelny vyhražena jsou výboru spořitelny usnesení všeobecné povahy o použití vkladů a vlastního jmění, kdežto jednotlivé obchody příslušejí ředitelstvu.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1926, Rv I 1680/25).
Žalobě eráru (bankovního úřadu ministerstva financí) proti (obecní) spořitelně v Ž. v Čechách o zaplacení zápůjček na lombard válečných půjček bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Ze všech dřívějších obran proti žalobnímu nároku drží dovolání, opřené o dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s.. již jenom jednu, totiž že z dvanácti zažalovaných dlužních úpisů jsou čtyři úpisy, znějící úhrnem — Čís. 5910 —
na 937000 Kč, podepsány proti předpisu §u 12 pravidel o likvidaci žalované spořitelny místo třemi jenom dvěma členy ředitelství, a navrhuje, by byla žaloba ohledně zápůjček, doložených těmito čtyřmi úpisy, zamítnuta. Dovolání by bylo odůvodněno, kdyby zažalované zápůjčky byly scripturními obligacemi, kdyby totiž jejich platnost byla vázána na písemní smlouvu. K platnosti zápůjčky vyžaduje se však podle § 983 obč. zák. pouze vyplacení a přijetí peněz proti pozdějšímu vráceni, nikoli také vydání dlužního listu, dlužní , úpis jest podle § 1001 obč. zák. jenom důkazem o zápůjčce. Vady dlužního úpisu seslabují, po případě zrušují jeho průvodní moc, nečiní však samy o sobě smlouvu o zápůjčku neplatnou. Nedostatek třetího podpisu na dlužních úpisech byl by důvodem k zamítnutí žaloby jenom tehdy, kdyby úpisy byly jediným důkazem o poskytnutí a přijetí zápůjček. Ale sama žalovaná spořitelna přiznává, že zápůjčky, doložené vadnými dluhopisy, byly buď přímo jí neb pro ni k rukám zmocněných bank skutečně poskytnuty a vyplaceny, a neprávem namítala, že nebyly povolanými orgány spořitelny totiž výborem a ředitelstvím schváleny. Bylo zjištěno, že jak úpis tak lombardování čtvrté a páté válečné půjčky dlužní úpisy z 11. května 1916 a 12. listopadu 1918 byly písemně odhlasovány spořitelním výborem, třetí a sedmé válečné půjčky (dlužní úpisy z 18. října 1915 a 15. listopadu 1918) pak ředitelstvím. Písemné hlasování a usnášení se obou těchto spořitelních orgánů není stanovami zakázáno, a nelze nahlédnouti, proč by takový písemní projev jejich vůle neměl spořitelnu právě tak zavazovati, jako ústně odhlasované usnesení, zvláště když podle § 863 obč. zák. k platnému projevu vůle stačí každé jednání, které při uvážení všech okolností nezavdává rozumného důvodu k pochybnostem. Mylně dovolává se žalovaná strana zdejšího plenárního rozhodnutí z 4. listopadu 1924, č. 4321 sb. n. s., neboť toto rozhodnutí týká· se závazků obcí, o nichž platí zvláštní předpisy §u 867 obč. zák. a obecních zřízení, jichž nelze rozšiřovati na obecní spořitelny. V § stanov žalované spořitelny váže se sice platnost jednotlivých usnesení výboru i ředitelstva na pozvání všech členů ke schůzi a na přítomnost určitého počtu členů, že by však při písemném hlasování byli bývali někteří členové pominuti, nebylo žalovanou stranou tvrzeno, a z předložených hlasovacích oběžníků to neplyne. Z § 42 stanov nelze dále dovodili, že by usnesení o každém jednotlivém lombardu cenných papírů bylo vyhraženo výboru, ve spojení s § 45, podle něhož se výbor má scházeti jednou za čtvrt noku, dlužno jej vyložiti lak, že výboru byla jím vyhražena usnesení všeobecné povahy o použití vkladu a vlastního jmění, kdežto jednotlivé obchody přísluší podle § 43 stanov ředitelstvu. Ostatně schválil výbor v sezeních z 27. srpna 1918, 30. března 1920, 11. prosince 1920 a 2. listopadu 1921 bilanci spořitelny za léta 1917, 1918, 1919 a 1920 jakož i doprovody k nim, v nichž byla o zažalovaných lombardních zápůjčkách podána zvláštní zpráva, čímž byl případný nedostatek jeho přivolení odstraněn. Že spořitelní stanovy, třebas vyhovují předpisům spořitelního regulativu a byly schváleny politickým úřadem, nemají moci zákona, netřeba podrobněji doličovati. Jednotliví členové ředitelstva směli sice zavazovati spořitelnu jenom v jejich mezích, ale při zjištěném souhlasu výboru a ředitelstva spořitelny nebyl nedostatek třetího podpisu na dlužních úpisech platnosti zápůjček na újmu.