— Čís. 5838 —
Čís. 5838.
Dopravní řád železniční.
Železnice neváží zboží za účelem zjištění jeho váhy, nýbrž za účelem splnění nákladní smlouvy (vypočítání dovozného, zjištění, kolik zboží bylo jí odevzdáno ku přepravě, kolik má býti příjemci dodáno). Použije-li strana výsledků vážení k jiným účelům, činí tak na vlastní vrub a nebezpečí; dráha neručí za škody, které si strana sama způsobí takovým vlastním, s nákladní smlouvou nesouvisejícím jednáním, při čemž nezáleží na tom, zda dráha špatně vážila beze své viny, či zda dopustila se při vážení lehkého nebo hrubého zavinění.
(Rozh. ze dne 11. března 1926, Rv I 1638/25.)
Žalobkyně zaslala vagon sušené řepy z Kolína do Neratovic, zásilka byla vážena drahou na nádražní váze v Lázních Poděbradech, při čemž zjištěna hrubá váha zboží 13160 kg. Při dojití zboží do Neratovic byla zásilka před vyložením vážena a zjištěna hrubá váha 11265 kg. Žalobu proti dráze o náhradu škody za úbytek procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ačkoliv dovolací soud nesouhlasí ve všem s nižšími soudy, přece nelze dovolání přiznati úspěchu. Žalující strana tvrdí v něm v rozporu se spisy, že se žalované straně zdařil pouze důkaz o nesprávnosti váhy zjištěné na kolejové váze v Lázních Poděbradech. První i odvolací soud pokládají za dokázáno mnohem více, totiž že úbytek váhy, zjištěný převážením vozu v Neratovicích, byl jenom zdánlivým, že do stanice určení došlo tolik zboží, kolik ho bylo v přijímací stanici odevzdáno dráze ku přepravě, a že ho za železniční přepravy neubylo Toto zjištění není, jak žalující strana soudí, právním názorem, nýbrž skutkovým zjištěním. Jeho správnost mohla by býti dovolacím soudem přezkoumávána jenom v mezích přípustných dovolacích důvodů čís. 2 a 3 §u 503 c. ř. s., pokud by byly uplatněny. Jelikož ho žalující strana s hlediska těchto dovolacích důvodů vůbec nenapadá, stalo se již nepovšinutelným a, bez ohledu na svou správnost, i pro dovolací soud závazným skutkovým základem pro rozhodnutí sporu. Na tom nemůže nic změniti okolnost, že železniční vůz může býti vykraden, i když plomby vozu zůstaly neporušeny, neb činí dojem neporušenosti. Posouditi, zda došlo v jednotlivém případě ke krádeži, jest věcí svobodného zhodnocení provedených o tom důkazů, to však nelze podle §u 503 c. ř. s. v dovolacím řízení vůbec jíž napadati. Skutkovým zjištěním, že zboží za přepravy neubylo, pozbyla žaloba svého právního základu. Podle §u 84 žel. dopr. ř. ručí železnice jenom za skutečný úbytek na přepravovaném zboží, ustanoveni §u 61 (4) žel. dopr. ř., podle něhož jest váha, dráhou samou zjištěná a do nákladního listu zapsaná, důkazem proti dráze, nemůže se žalující strana dovolávati s úspěchem, poněvadž se dráze právě zdařil protidůkaz, že tato váha nebyla pravdivá. S názorem, že dráha ručí vůbec a za každou škodu, jež vznikne straně jejím chybným vážením, nelze souhlasiti. Jak nejvyšší soud již opětně rozhodl (srv. č. 3804 sb. n. s.), neváží železnice tak jako veřejně pověřené ústavy k vážení podle zákona ze dne 19. června 1866, čís. 85 ř. zák., zboží za účelem zjištění jeho váhy, nýbrž za účelem splnění nákladní smlouvy, tedy aby vypočítala dovozné a zjistila, kolik zboží bylo jí odevzdáno ku přepravě a má býti příjemci dodáno. Použije-li strana výsledků vážení k jiným účelům, činí tak na vlastní vrub a nebezpečí, dráha neručí za škody, které si strana sama způsobí takovým vlastním, s nákladní smlouvou nesouvisejícím jednáním. To platí jak v tom případě, když dráha špatně váží beze své viny, tak i, když se při vážení dopustí lehkého nebo hrubého zavinění. Proto nemůže žalující strana opříti svůj nárok o § 95 žel. dopr. ř., nehledíc ani k tomu, že hrubé zavinění železnice nebylo zjištěno, neboť výsledky řízení nedostačují ku posouzení, zda železniční zřízenci věděli již při vážení, že váha jest vadná, či zda zvěděli to teprve dodatečně.