— Čís. 5913 —
596
Čís. 5913.
Byl-li za řízení o žalobě na okresním soudě předmět rozepře oceněn nad 2000 Kč teprve při pozdějším roku a při něm byla strana již zastoupena řádně splnomocněným advokátem, nebylo již důvodu pro postup soudu dle §u 37 a 38 c. ř. s., třebas žaloba podána zástupcem neadvokátem.
Zavázal-li se hlavní nájemník se vystěhovati a závazku svému včas dostál, podnájemník však v části bytu zůstal, neobnovil se neprovedením exekuce proti podnájemníku nájemní poměr s hlavním nájemníkem a podnájemník bydlil nadále bez právního důvodu.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1926, Rv I 332/26.)
Společnost W. najala od žalobce celý dům a přenechala v domě tom jeden byt do podnájmu žalovanému. Dle smíru se žalobcem zavázala se společnost W. vystěhovati a vyklidila pak včas dům, pouze byt obývaný žalovaným nebyl vyklizen. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném vyklizení onoho bytu. Žalovaný namítl proti žalobě mimo jiné, že nájem jest pokládati za prodloužený, ježto žalobce opomenul včas podati žalobu na vyklizení a domáhati se vyklizení na společnosti W. ohledně nevyklizených místností (§§ 569, 575 c. ř. s.). Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 5913 —
597
důvodů:
K nedostatku plné moci je, třebaže nezakládá zmatečnosti řízení, ovšem hleděti z úřední moci v každém období právní rozepře (§ 37 c. ř. s.). Měl tedy soud prvé stolice se žalobou podanou za žalobce Elsou P-ovou postupovati podle §§ 37 a 38 c. ř. s., maje při tom na paměti zejména i předpis §u 56 druhý odstavec j. n. a § 226 druhý odstavec c. ř. s. o ocenění předmětu sporu v žalobě a předpis §§ 29 a 37 druhý odstavec c. ř. s. o případné nutnosti zříditi za zmocněnce advokáta též pro řízení u okresního soudu. Avšak ocenění předmětu sporu na částku přes 2000 Kč stalo se teprve při roku ze dne 11, prosince. 1924 a při něm byla žalující strana zastoupena již advokátem, jenž byl — třebaže zase až dodatečně (§ 38 druhý odstavec c. ř. s.) — žalobcem řádně zplnomocněn a, nenamítaje nic proti žalobě a řízení jeho zřízení předcházejícímu, oboje alespoň mlčky schválil. Jsou proto výtky dovolatelem vznesené v této příčině s hlediska dovolacího důvodu vadnosti řízení podle §u 503 čís. 2 c. ř. s. neodůvodněné.
Stejně neodůvodněny jsou vývody dovolání k dovolacímu důvodu mylného právního posouzení podle §u 503 čís. 4 c. ř. s. Mylným je právní názor dovolatelův, že žalobním důvodem byl soudní smír ze dne 2. června 1924, ujednaný mezi žalobcem jako majitelem domu s jeho bývalým hlavním nájemníkem, jehož byl, jak je nesporno, žalovaný jen podnájemníkem. Žalobním důvodem není onen smír. Také si nelze dobře mysliti, jak by bylo lze ze soudního smíru o vyklizení bytu na toto vyklizení ještě žalovati, kdyžtě smír je sám již exekučním titulem. Žalobním důvodem je v projednávaném případě neobmezenost žalobcova práva vlastnického k domu, v němž žalovaný bydlí, a z ní plynoucí právo žalobcovo, domáhati se toho, by se žalovaný z domu vystěhoval, v němž bydleti nemá žádného oprávnění (§§ 362, 366 obč. zák.). Jen okolnost, že žalovaný tohoto oprávnění nemá, doličuje žalobce oním smírem, poukazuje k tomu, že hlavní nájemník, zavázavší se ve smíru byt do jisté doby vykliditi, svému závazku také dostál, že však žalovaný — jeho podnájemník — jeho příkladu nenásledoval, nýbrž, nemaje práva, by i po zrušení hlavního poměru nájemního vystěhováním hlavního nájemníka nadále v domě bydlel, se zdráhá, byt v něm vykliditi. Je pravda, že onoho smíru mohlo podle §u 568 c. ř. s. býti použito k nucenému vyklizení i dovolatele — podnájemníka — a že smír pozbyl podle §u 575 c. ř. s. platnosti, protože nebyla včas navržena exekuce vyklizením bytu. Avšak, když se hlavní nájemník — jak nesporno — z bytu, pokud ho sám užíval, včas vystěhoval a, jak nižší soudy zjistily, nájemní poměr sám pokládá za úplně rozvázaný, třebaže podnájemník své místnosti ještě neopustil, nebylo třeba, by provedl exekuci proti hlavnímu nájemníkovi. Jejím neprovedením proti podnájemníku neobnovil se nikterak nájemní poměr s hlavním nájemníkem již se vystěhovavším, tím méně vstoupil na jeho místo jeho podnájemník, jenž vystěhovati se zdráhá. Jeho právo, bydleti v žalobcově domě, bylo jen odvozené z nájemního práva hlavního nájemníka a s právem tohoto zároveň zaniklo, třebaže se skutečně ještě nevystěhoval. Bydlí-li tudíž žalovaný v žalobcově domě beze všeho oprávnění, neposoudily nižší soudy věc mylně, vyhověvše žalobě.