Čís. 5652 —
67
Čís. 5652.
Patentu ze dne 5. července 1853, čís. 130 ř. zák. nelze použiti, jde-li o cestu nezbytnou, aniž v případě §u 2 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1926, R I 1/26.)
Žádost, by ve smyslu §u 2 zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům byla zřízena služebnost jízdy po pozemku čk. 595 les, oba nižší soudy zamítly vzhledem k zákazu císařského patentu ze dne 5. července 1853, čís. 130 ř. zák. — Čís. 5652 —
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudu a uložil soudu prvé stolice, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Nižší stolice shledávají překážku pro zřízení žádané služebnosti v tom, že pozemek čís. kat. 595, jenž má býti služebným, jest les. To však překážkou v případě §u 2 požad. zák. není. Aby se to jasně ukázalo, stačí, ale ovšem také třeba jest, seřaditi všecky příslušné právní normy, které v tuto otázku zasahují, neboť teprve ze vzájemného porovnání jich všech bude lze se dobrati pravého smyslu ustanovení. 1. Předpis §u 43 prvý odstavec patentu ze dne 5. července 1853, čís. 130 ř. zák., který dle názoru nižších stolic rozhoduje, stanoví ve spojení s §em 6 písm, a), jehož se dovolává, a §em 1 čís. 3 písm. a), jejž zase tento cituje, že: služebnosti polní přes pozemky lesní nelze zřizovati jinak, než písemní smlouvou nebo posledním pořízením neb právním (soudním) výrokem vyneseným při rozdělení společných pozemků a to ještě jen pod tou podmínkou, že přiznaná služebnost uznána bude úřadem za slučitelnou s ohledy na hospodářství zemědělské a její vykonávání tedy za přípustné. 2. Zákon ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. pak stanoví: v §u 1, že pro nemovitost, postrádající spojeni s veřejnou sítí cest, potřebného k řádnému obhospodařování nebo po- užívání jejímu, buď že spojení cestní úplně chybí nebo se jeví nedostatečným, může žádáno býti zřízení nezbytné cesty přes cizí pozemky, pokud není možná odpomoc dle §u 365 obč. zák., jenž dopouští vyvlastnění (pokud se týče jako méně obsažené ve více i obřemenění vlastnictví) z důvodu obecného blaha, anebo dle jiných zákonů; v §u 4 třetí odstavec, které nemovitosti jsou z léto povinnosti, trpěti zřízení nezbytné cesty, vyňaty, mezi nimi však lesy uvedeny nejsou. Z toho namanuje se právní otázka: má tu platnost předpis patentu pod 1. citovaný či nemá? Je možná dvojí odpověď. Lze říci, že, když lesy z povinnosti nezbytné cesty vyňaty nejsou, musí ji trpěti, jakmile jen jsou tu podmínky zákona o nezbytných cestách, že tedy lesy jsou zde postaveny na roven každému jinému k nezbytné cestě povinnému pozemku; ale lze také říci, že lesy ovšem sice z povinnosti nezbytné cesty vyňaty nejsou, tím však že nic dále řečeno není, než právě to, že vyňaty nejsou, že však to, jaké podmínky splněny býti musí, by služebnost přesně zřízena býti měla, tu rozhodnuto není, a že tedy vždy sáhnouti dlužno ještě k patentu ad 1., jenž také absolutního zákazu zřizovati služebnost polní přes pozemky lesní neobsahuje, přece však zvláštní podmínky pro zřízení to stanoví. Logicky možným a tudíž správným je jedině úsudek prvý, neboť jen on se srovnává s účelem zákona a umožňuje jeho použití, kdežto úsudek druhý mu odporuje a činil by jeho použití na pozemky lesní přímo nemožným, takže by se to rovnalo tomu, jakoby i lesy v §u 4 třetí odstavec byly přímo právním předpisem z povinnosti trpěti nezbytnou cestu vyňaty. Nezbytná cesta totiž musí býti, jsou-li tu podmínky, zřízena i proti vůli majitele pozemku, — Čís. 5652 —
69
jenž má býti služebným, neboť jen tak může býti hospodářskému účeli zákona vyhověno, podle předpisu patentu však proti vůli majitele služebnost zříditi nelze (můžeť zřízena býti jen písemní smlouvou nebo posledním pořízením), leda soudním výrokem při rozdělení společných pozemků, o který případ se však v zákoně o nezbytných cestách vůbec nejedná, neboť ten vyřízen je již v §u 842 obč. zák., kdežto zákon o nezbytných, cestách je, jak § 1 praví, dán právě pro· ty případy, kde odpomoc podle zákonů již platících možná nebyla. Jde-li tedy o služebnost nezbytnou, musí ji na se vzíti i les bez ohledu na předpis patentu. 3. § 2 požad. zákona konečně stanoví, že požadovací právo pachtýřovo vztahuje se i: na služebnosti spojené s vlastnictvím pozemku propachtovancho jako s pozemkem panujícím, případ to, jehož tu není, neboť je to případ, kdy služebnost už jako právo existuje a sice na pozemku jiného majitele, než propachtovatelově, neboť tento na svém vlastním pozemku služebnost miti nemůže; na práva, jež vykonával pachtýř na »ostatních«, lépe řečeno jiných pozemcích propachtovatelových za trvání pachtu, pokud jich jest i na dále nutně třeba k hospodaření na požadovaném pozemku. To je tedy tatáž podmínka, jako při nezbytných cestách. Že zákon o nezbytných cestách.mluví o spojení cestním »potřebném« к řádnému obhospodařování pozemku, požadovací zákon pak o služebnosti к tomu účelu »nutně potřebné«, nečiní rozdílu, protože i ono pouze potřebné spojení nazývá zákon jedním dechem zároveň cestou »nezbytnou«, cestou z nouze, tož nutnou, a mimo to každá potřebnost tak jako nutná potřebnost zůstává věcí volného uvážení, ježto požadovací zákon pojmu toho vůbec nedefinuje, zákon o nezbytných cestách pak definuje jej tak, že to konec konců opět zůstává věcí volného uvážení: praví totiž, že je cesta tehdy potřebnou, když spojení s veřejnou sítí cest buď úplně chybí, nebo jeví se nedostatečným, nestanoví však, kdy se má pokládati za nedostatečné. Pakliť tomu všemu tak, patrno, že zákon požadovací vstoupil mezi ty zákony, o nichž § 1 zákona o nezbytných cestách stanoví, že nejprve přicházejí na řadu ony, a teprve, když odpomoc podle nich není možnou, že lze žádati za nezbytnou cestu. Kdyby tedy požadovatelé v tomto· požadovacím řízení nároku na nutně potřebnou služebnost neuplatnili, hrozilo by jim nebezpečí, že by s žádostí za cestu nezbytnou; byli odmrštěni s poukazem, že si to sami zanedbali, když jim v řízení požadovacím nebyla zřízena (§§ 1 a 2 (1) zákona o nezbytných cestách). Jest také patrno z účelu zákona požadovacího, že chtěl drobného pachtýře, vlastnictví pachtovaného pozemku nabývajícího, zaopatřiti hned zde v požadovacím řízení všemi pozemkovými právy k hospodaření na vypožadovaném pozemku potřebnými, neboť právě proto, že je to drobný (nemajetný) pachtýř, chtěl ho uchrániti všech zbytečných výdajů, sice by jinak dobrodiní, jímž ho obmyslil, po případě ztenčil nebo docela zmařil, i jistě tedy hleděl ho právě předpisem §u 2 požad. zák. zbaviti nákladů spojených s vydobýváním a zřízením cesty nezbytné, jež jsou, jak známo, pravidelně velmi značné. Dle toho patent pro předpis §u 2 požad. zák. ad 3. neplatí.