— čís. 5844 —
451
Čís. 5844.
Do usnesení poručenského (opatrovnického) soudu, jímž byl odepřen souhlas k uzavření smlouvy o majetku poručencově (opatrovancově), není oprávněn stěžovati si ten, s nímž měla býti smlouva uzavřena.
(Rozh. ze dne 11. března 1926, R II 63/26.)
Pachtovní smlouvu, již ujednal poručník dětí s Milošem K-em, poručenský soud neschválil. Rekursní soud odmítl rekurs Miloše K-a. Důvody: V tomto případě jde o věc, kterou soud posuzoval při vydání napadeného usnesení výhradně se stanoviska zájmů nezletilých dítek. Stěžovatel není však povolán, by jménem nezletilých vystupoval. Zájmy třetí osoby, jakou jest stěžovatel, nepřicházejí v úvahu, takže stěžovatel není vůbec oprávněn ku stížnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl (dovolacímu) rekursu do odmítacího usnesení.
Důvody:
Stěžovatel tvrdí, že je proto oprávněn ku stížnosti do usnesení prvého soudu, kterou rekursní soud odmítl jako nepřípustnou, protože je usnesením tím, jímž odepřeno bylo soudní schválení pachtovní smlouvy, kterou ujednal s poručníkem nezletilých dětí, postižen, že je tedy stranou neb alespoň účastníkem řízení, což také vyplývá z odůvodnění řečeného usnesení, podle kterého schválení pachtovní smlouvy odepřeno bylo prvým soudem proto, poněvadž nedává dostatečné záruky dětem, že stěžovatel bude pilniti smlouvu. Jeho vývodům nelze přisvědčiti. Bylo-li odepřeno soudní schválení právního jednání, týkajícího se majetkových objektů nezletilcových nebo opatrovancových, jest jedině zákonný zástupce chráněncův oprávněn ku stížnosti, za účastníka řízení, za stranu, nemůže však býti považován spolusmluvník, neboť řízení za účelem vymožení soudního schválení je vnitřním řízením poručenským, na které spoluvlastník nemá nijakého vlivu (§§ 187 a násl. nesp. říz.). Poněvadž jde o věc vnitřního řízení poručenského, při němž je tato posuzována výhradně s hlediska prospěšnosti pro chráněnce, je samozřejmé, že proti odepření soudního schválení může se jako osoba podle §u 9 nesp. říz. oprávněná brániti jenom ten, kdo je po zákonu oprávněn chrániti nezletilcovy nebo opatrovancovy zájmy, tedy nikoli, jako je tomu v tomto případě, spolusmluvník, k jehož zájmům přihlížeti poručenský soud nemůže a nesmí, poněvadž jsou chráněncovým zájmům protichůdné. Ovšem stěžovatel právem poukazuje k tomu, že v nesporném řízení jest okruh osob oprávněných si stěžovati do opatření soudu podle §u 9 nesp. říz. značně rozsáhlým, že ku stížnosti podle doslovu zákona je oprávněn každý, kdo se považuje za postižena opatřením prvého soudu, že tedy stěžovatel ani by se nemusil zúčastnili řízení prvé stolice, že postačí, že je napadeným usnesením postižena oblast jeho právních zájmů. Tomu však, jak už bylo vyloženo, není zde tak, neboť stěžovatel tím, že navrhl ať sám ať chráněncovo poručenstvo soudní schválení zamýšlené smlouvy pachtovní, ještě nenabyl vůči poručenci nijakých práv, naopak převzal tím jedině závaznost podle §u 865 obč. zák., že od návrhu do soudního vyřízení neustoupí a nabyl tím jediného práva, totiž žádati, by byla určena přiměřená lhůta ku prohlášení, což však není právem, jež by podle §u 9 nesp. říz. přicházelo v úvahu.