— Čís. 5887 —
540
Čís. 5887.
Knihovně poznamenaný závazek vlastníka hypotéky podle §u 469 a) obč. zák., že dá hypotéku vymazati, nebrání postupu pohledávky dosud ještě nezaniklé. Postoupený dlužník nemá vlivu na postup pohledávky.
(Rozh. ze dne 25. března 1926, R II 61/26.)
Na nemovitostech bylo vloženo zástavní právo pro úvěrovou pohledávku banky M., filiálka v H., do výše 300000 Kč, v zadnějším pořadí pak také zástavní právo za úvěrovou pohledávku Občanské záložny v H. do výše 70000 Kč. Při této pohledávce byl poznamenán závazek vlastníka hypotéky k výmazu pohledávky banky M. Banka M. postoupila část své úvěrové pohledávky jednak spořitelně kontribučenského fondu v H., jednak Františku B-ovi v H. Žádosti postupníků, by byl na ně knihovně vložen převod částí pohledávky banky M., knihovní soud — Čís. 5887 —
541
vyhověl, rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Na nemovitosti, o niž tu jde, vázne pod položkou číslo ř. 6 poznámka závazku vlastníka hypotéky ve smyslu §u 34 III. dílčí novely k obč. zákonu k výmazu předcházející pohledávky banky M., filiálky v H. 300000 Kč pod pol. 1. váznoucí ve prospěch pohledávky Občanské záložny v H., zaps. spol. s r. o. Dle §u 469 a) obč. zák., je-li takové obmezení v pozemkové knize, nemůže vlastník hypotéky s hypotékou volně nakládati. Tento zákaz porušil vlastník hypotéky tím, že vzal postup částek 80000 Kč postupními listinami ze dne 24. října 1925 na Spořitelnu kontribučenského fondu v H. a na Františka В-a tamže na vědomí a že svolil k převedu částí těchto z pohledávky banky M., filiálky v H. 300000 Kč na uvedené dva postupníky. Převodu částí tohoto pohledávání, které by bylo provésti jen ve vkladbě hlavní, byla v cestě ve smyslu §u 94 prvý odstavce knih. řádu překážka, ku které bylo z úřední povinnosti bráti zřetel. Neučinil-li toho první soudce, porušil tím tento předpis §u 94 knih. zák. a jest proto zamítnutí návrhu k stížnosti Občanské záložny v H. v tomto směru odůvodněno. Nejvyšší soud obnovil usneseijí prvého soudu. Důvody: Rekursní soud nevyložil správně předpis §u 469 a) obč. zák. ve znění III. novely ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák., neuvědomil si podstatu postupu pohledávky podle §u 1392 a dalších obč. zák. Na nemovitostech, zapsaných ve vložce č. 3664 kat. obce H., jako vkladbě hlavní a ve vložce č. 3673 téže obce, jako vkladbě vedlejší, vloženo jest právo zástavní za úvěrovou pohledávku banky M., filiálky v H. do výše 300000 Kč s přísl. a v zadnějším pořadí také právo zástavní za úvěrní pohledávku Občanské záložny v H. do výše 70000 Kč s přísl. Při této pohledávce jest poznamenán závazek vlastníka hypotéky podle §u 34 III. novely k obč. zák. k výmazu pohledávky banky M. Mylně se domnívá rekursní soud, přikloniv se k mylnému názoru Občanské záložny v H., že následkem této poznámky nelze povoliti knihovní vklad převodu částek 80000 Kč s přísl. a 80000 Kč s přísl., které banka M. v likvidaci postupními listinami ze dne 24. října 1925 postoupila ze své úvěrové pohledávky jednak Spořitelně, kontribučenského fondu v H., jednak Františku B. a že vlastník hypotéky porušil poznamenaný závazek, vzav postup na vědomí a svoliv k převodu těchto částek na postupníky. Předpis §u 469 a) obč. zák. jest doplňkem k §u 469 obč. zák. a jedná o tom, pokud vlastník zavazené nemovitosti může nakládati uvolněnou hypotékou, když pohledávka zajištěná zástavním právem zanikla. Tu může vlastník nemovitosti takové právo zástavní, váznoucí ještě pro zaniklou pohledávku, přenésti na jinou pohledávku, jejíž výše nepřesahuje výše dřívější pohledávky. Nemůže se sice vlastník hypotéky při zřízení původního zástavního práva vzdáti tohoto disposičního práva, ale může se vůči jinému věřiteli, jemuž chce umožniti zlepšení jeho knihovního pořadí, zavázati, že dá takovou uprázdněnou hypotéku vymazati. V takovém případě ovšem — byl-li tento závazek knihovně poznamenán — nesmí vlastník hypotéky uprázdněnou hypotékou nakládati. To vše nemá však s případem, o nějž jde, nic společného, neboť předcházející pohledávka banky M. nezanikla, a na její úplný nebo částečný postup nemá poznámka podle §u 469 a) obč. zák. žádného vlivu. Postup pohledávky děje se toliko právním jednáním mezi postupitelem a postupníkem, způsobí toliko změnu v osobě věřitelově, pohledávka sama zůstane nezměněna, práva postupitele i postupníka jsou totožná, mezi postupníkem a postoupeným dlužníkem nevznikne nový závazek a námitky postoupeného dlužníka proti pohledávce zůstanou nedotčeny (§§ 1392—1396 obč. zák.). Ke knihovnímu převodu postoupené pohledávky stačí úplně svolení postupitelovo i bez svolení postoupeného dlužníka (§ 32 lit. b) knih. zák.). Okolnost, že postoupený dlužník v tomto případě vzal postup pohledávky na vědomí, že uznal správnost postoupených pohledávek, že tedy uznal jejich existenci v rámci úvěrové pohledávky, že zavázal se je zaplatiti, že smluvil s postupníky způsob úrokování a placení postoupených pohledávek, že sám dal také svolení ke knihovnímu převodu a že postupní listiny spolupodepsal, má význam jen podle §u 1396 obč. zák., toliž že jest vůči postupníkům svými závazky vázán, ale jinak nedotkla se jeho poznamenaného závazku, že dá hypotéku svého času — až se uvolní — vymazali. Protože tu domnělé překážky podle §u 94 čís. 1 knih. zák., ani jiných překážek žádaných zápisů není, bylo odůvodněnému dovolacímu rekursu postupníků vyhověti a usnesení knihovního soudu, pokud bylo rekursním soudem změněno, obnoviti. Při tom netřeba se dotýkati otázek, že vložen byl převod práva zástavního (místo pohledávek, s nimiž zástavní právo na postupníka přejde) a že vložena byla přednost, kterou František B. před svou nabytou dílčí pohledávkou postoupil dílčí pohledávce Spořitelny kontribučenského fondu (§ 45 III. novely k obč. zák.), ačkoli v postupní listině dal svolení jen ke knihovní poznámce postoupené přednosti, neboť v těchto směrech usnesení prvního soudu nebylo napadeno.