— Čís. 6048 —
844
Čís. 6048.
Urážky manžela nejsou důvodem k rozvodu manželství od stolu a lože, byly-li vyprovokovány krutým a neláskavým jednáním druhého manžela.
(Rozh. ze dne 19. května 1926, Rv I 443/26.)
Žaloba manžela o rozvod manželství od stolu a lože z viny žalované manželky, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud, ačkoliv zjistil, že mu žalovaná nadávala často různými jmény, zejména: »kluku zlodějský, kurevnický« a jinak, přece nepřiznal žalované vinu, poněvadž řečené nadávky byly vyvolány jeho chováním. Míní, že doslov §u 109 obč. zák. neopravňoval odvolací soud, by srovnával rozsah viny obou manželů a rozhodoval podle velikosti viny, že takové ustanovení má pouze předpis §u 13 písm. h) rozlukového zákona, k jiným důvodům rozlukovým že toto ustanovení není připojeno. Z toho dovozuje, že odvolací soud nebyl oprávněn, by žalované promíjel její urážky z toho důvodu, že jím byly vyvolány, nýbrž směl nejvýše uznati, že se manželství rozvádí z jejich oboustranné viny. Ve příčině urážek samotných uvádí, že ani nemohou býti považovány za spravedlivou kritiku jeho chování, poněvadž jich žalovaná užívala, když nebyl vůbec doma přítomen, poněvadž je vykřikovala za jeho nepřítomnosti na otevřené chodbě, by kromě něho slyšel je celý dům a zejména, že urážlivé podezření, že jí ukradl peřiny ani nemohlo býti vyvoláno jeho chováním. Dále spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud. nepovažoval na chodbě pro nájemníky vykřikované nadávky za velmi citelné, což platí také o urážlivém podezření, že jí ukradl peřiny a že přehlédl, že urážky byly takové, že se musil od žalované vystěhovati. Podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací není opodstatněn, pokud se týče není prováděn po zákonu potud, pokud se dovolatel jeho provedením rozchází s odvolacím zjištěním. Žalobce opíral svou žalobu o rozvodové důvody opětovného urážení na cti a hluboký rozvrat manželský. Co bylo zjištěno o manželství stran, které už od doby před válkou bydlí odděleně, ospravedlňuje právní závěr, že mezi manžely nastal tak hluboký rozvrat manželský, že na nich nelze požadovat! spravedlivě, by setrvali v manželském společenství; ale také to ospravedlňuje další závěr právní, že z tohoto důvodu nemůže býti ku dovolatelově žádosti povolen rozvod, jelikož hlubokým rozvratem je vinen převážně on sám. Dovolatel se sice přímo nedotýká po této stránce právního názoru druhé stolice, ale mluví o něm přece v souvislosti s rozvodovým důvodem citelného ubližování na cti, o kterýžto rozvodový důvod mu hlavně běží v dovolací stolici. Leč odvolací soud posoudil i v tomto směru věc po právní stránce správně a ani dovolací soud neshledal, že zjištěné nadávky byly velmi citelným opětovným ublížením podle poměru osob. Zjištění odvolacího soudu ukazují, že žalovaná byla k nadávkám těm, pronášeným v rozčilení, vyprovokována nelaskavým a krutým chováním dovolatelovým, že dovolatel nekonal svých povinností ani jako manžel, ani jako otec, že se nestaral ani o ženu, ani o děti, že se odloučil od rodiny a rodině své se odcizil. Takové, za tohoto stavu v rozčilení pronesené, třebas hrubé nadávky nemají povahy velmi citelného ubližování, tedy nelze jich považovati za rozvodový důvod podle §u 109 obč. zák.