— Čís. 5822 —
404
Čís. 5822.
V řízení o rozvrhu přejímací ceny nedopouští se rekurs do usnesení, jímž byl nařízen výslech účastníků, po případě jímž byli účastníci vyzváni k vyjádření a podání návrhu, pokud nejsou tím účastníci dotčeni ve svých právech.
(Rozh. ze dne 9. března 1926, R I 150/26.)
Co do předchozího děje poukazuje se na čís. sb. 4880. Soud prvé stolice po té vyzval finanční prokuraturu k podání příslušných návrhů. Finanční prokuratura tak učinila, načež soud prvé stolice vyzval účastníky, by se o tomto návrhu vyslovili po případě dohodli a sdělili mu data pro rozhodnutí důležitá. Do tohoto usnesení si stěžoval Státní — Čís. 5822 —
405
pozemkový úřad. Rekursní soud nevyhověl rekursu. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, opravil však napadené usnesení v ten rozum, že odmítl rekurs Státního pozemkového úřadu do usnesení prvého soudu jako nepřípustný.

Důvody:
Kdyby šlo o rozvrh v řízení exekučním, nebyl by rekurs do usnesení prvého soudu přípustným podle předpisu §u 66 ex. ř., dle něhož není samostatný rekurs dopuštěn proti usnesením nařizujícím roky nebo slyšení účastníků. Poněvadž však tento rozvrh provádí se v řízení nesporném, nelze se sice na právě uvedený předpis exekučního řádu, platící jen pro řízení exekuční, odvolati, nicméně však došel nejvyšší soud i na základě předpisu nesporného patentu, zvláště však na základě jeho §u 9 k podstatně stejnému výsledku a odkazuje se v té příčině na důvody rozhodnutí č. 4505 sb. n. s., kde dovoženo, že úkony, směřujícími k vyšetření věci, strana ani jiný účastník nemůže se cítiti dotčena ve smyslu cit. §u 9, nýbrž že musí vyčkati rozhodnutí, jež se jeho práv dotýká, a s druhé strany že nelze soudci brániti, by neprovedl šetření, jež má dle §u 2 čís. 5 nesp. říz. za potřebná, sice by se, kdyby účastníkům bylo volno proti každému nařízenému roku nebo výslechu rekurovatí, nedostal nikdy ke konci. V tomto případě však o nic jiného nejde, než o výslech účastníků, který prvý soud nařídil, vyžádav si písemné vyjádření/jak se i v nesporném (nejen v exekučním dle §u 55 ex. ř.) zhusta děje. Vyzýváť je prvý soud, by se vyjádřili o návrzích finanční prokuratury a udali poznačený tam poměr výměry a hodnot. Vyzývá-li je též, by udali, lépe řečeno podali »výpočet« příslušné kvóty, tedy není to už ovšem pouhý výslech (vyjádření), nýbrž úkon, který bude náležeti soudu samému, avšak ani to nevadí, protože, když účastníci výpočtu nepodají, bude isoud právě nucen úlohy té sám se podejmouti, a, kdyby výpočet podali, stejně by se úlohy té nesprostil, protože by musil výpočet účastníků přezkoumali a sám se o jeho správnosti přesvědčiti. Práce ta by mu uspořena byla jen tehdy, kdyby se účastníci, jichž by se výpočet kvóty dotýkal, o její výši narovnali, jak to i § 2 čís. 4 a 11 nesp. říz. i § 214 ex. ř. výslovně dopouští. Usnesení prvého soudu dále vyzývá účastníky k podání návrhů ohledně přikázání zmíněné kvóty, k čemuž je soud bezesporně taktéž oprávněn, zvláště když, jak Státní pozemkový úřad sám zdůrazňuje, není tu zákonných předpisů, ježto zákon na otázky sem spadající vůbec zapomněl. Účastníci rovněž ani tu nejsou výzvou tou ve svých právech dotčeni, protože, nevyhoví-li jí, bude věcí soudu v pořadu stolic, by rozhodl dle řádu práva t. j. při nedostatku zákonné úpravy v zákonech vydaných o pozemkové reformě dobral se směrnic, jichž tu užiti jest, ze všeobecných zásad právních a obdoby, zkrátka dle §u 7 obč. zák. K tomu však zde doloží ti dlužno, že především je to povinností finanční prokuratury, ježto jde o práva jejích klientů, by udala, co žádá (přesné návrhy) a ve skutkovém směru potom předložila soudu vše, čeho k vyřízení jejího návrhu za potřebno pokládati bude (přesné údaje). Konečně pod čís. 3. vyzval prvý soud účastníky by vešli o bodech 2. b) a c) v dohodování a případnou dohodu soudu oznámili. Tím rovněž nijak dotčeni ve svých právech nejsou, neboť nemusí tomu vyhověti, a když se to přiznává, protože se to samo sebou rozumí, nemůže to tvoři ti důvod stížnosti, jaký z toho Státní pozemkový úřad vyvozuje, když ve stížnosti praví, že s jeho strany k dohodě nemůže dojiti, neboť pak, jak už řečeno, rozhodne beze všeho soud, při čemž ovšem nebude mu závadou míra požadavků navrhující strany, které se Státní pozemkový úřad obává, maje požadavky církevních úřadů za přepiaté, neboť pro soud nebude rozhodna míra žádosti, nýbrž míra oprávněného nároku, kterou vyšetří. Tyto vývody tedy sem vůbec nepatřily. Prvý soud patrně výzvu tuto (o dohodu) pojal do usnesení svého proto, že finanční prokuratura: ve svém návrhu sdělila, že se Státním pozemkovým úřadem zahájila jednání o dohodu a má k tomu potřebí delší lhůty. V celku žádným bodem výzvy nemůže žádný z účastníků ve svých právech býti dotčen, protože soud nepřipojil žádné sankce, z neuposlechnutí tedy žádná újma žádnému nehrozí, nemohou-li ale práva strany býti dotčena, není dle §u 9 nesp. řízení také důvodu k stížnosti. Dotčen může býti účastník teprv, když se rozhoduje už přímo ve věci samé a dotýká se to tedy jeho práv, anebo sice jde jen o opatření řízení upravující (§ 2 čís. 5 nesp. pat.), ale z nařízeného úkonu hrozí mu přece újma na př. když by soud nařídil odhad nemovitosti, jehož útraty účastník musil by nésti, on však má za to, že odhad je zbytečným a pod. Takového případu však zde také není.
Státní pozemkový úřad ve své stížnosti jak ve vývodech, tak v návrhu překročuje meze usnesení prvého soudce, předbíhaje rozhodnutí soudu ve věci samé, neboť to, co v návrhu stížnosti žádá, by zrušením napadeného usnesení rekursního soudu soudu prvému nařízeno bylo, vyžádati si od příslušných úřadů výpočet patronátních břemen, dáti tato břemena znalci odhadnout), kapitalisovati a příslušnou kvótu kapitálu na převzaté pozemky vypadající od přejímací ceny odpočísti a zbytek novému návrhu podrobit), je vlastně návrh, který by musil učiněn býti napřed u prvního soudce a teprve, kdyby tento o něm rozhodl, mohla by věc přijití pořadem stolic až k nejvyššímu soudu. Vždyť o nic takového se v napadených usneseních nižších stolic nejedná, nýbrž tam soud žádá od účastníků čistě jen vyjádření o udaných bodech, ale o ničem nerozhoduje.