— Čís. 5642 —
51
Čís. 5642.
Novace předpokládá platný závazek, který má býti zrušen. Neplatnost původního poměru zasahuje i poměr nový. Uznání nedovoleného, zakázaného a proto od počátku nicotného závazku nemá právního účinku.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1926, Rv I 2119/25.)
K námitkám žalovaného zrušil procesní soud prvé stolice směnečný příkaz. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu.
Důvody:
Žalobce v úvodu dovolacího spisu prohlašuje, že sice trvá na všech důvodech odvolacích, které uplatnil proti rozsudku prvého soudu, ale že uplatňuje jen dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 с. ř. s.), pokládaje jej za dostačitelný k tomu, by směnečný příkaz platební byl zachován ve své moci. Předeslaná výhrada byla by i jinak bez významu, poněvadž dovolací soud přezkoumává jen rozsudek soudu odvolacího, nikoliv rozsudek soudu prvé stolice, a proto nemůže se zabývati důvody odvolacími, jimiž byl napaden rozsudek prvého soudu; v tomto případě však stává se ona výhrada naprosto bezúčinnou již dodatkem, že se jako dovolací důvod uplatňuje jen nesprávné posouzení věci po stránce právní. Dlužno tedy vycházeti ze skutkových zjištění nižších soudů a toliko zkoumati, zda na děj takto zjištěný bylo správně použito předpisů práva hmotného. Z toho, co bylo zjištěno po stránce skutkové, usoudil správně soud odvolací, že původní závazek žalovaných, utvrzený směnkou na 6000 Kč, byl neplatný (nicotný) dle §u 47 vyr. ř. Žalobce však dále uvádí, že nesejde ani na tom, zda onen původní závazek směnečný byl platným či nikoliv, poněvadž prý i v případě posléze naznačeném byl novací přeměněn v závazek platný. V tom směru poukazuje dovolatel k tomu, že když směnka na 6000 Kč byla zažalována, došlo mezi stranami rozepře k narovnání, podle kterého on slevil 1000 Kč, žalovaní zaplatili 2500 Kč a na zbytek 2500 Kč byla dána nová, nynější, směnka — a míní, že takto změnou právního důvodu (uznáním) vznikl nový, platný závazek žalovaných. Žalobce se mýlí. Novace (§ 1376 obč. zák.) jest smlouva mezi dlužníkem a věřitelem, jíž se zrušuje dosavadní závazek a místo tohoto zrušeného závazku zřizuje závazek nový, jenž se některým podstatným znakem liší od starého. Předpokládá se tedy závazek dosavadní, t. j. závazek, jsoucí po právu; bez takového závazku není novace. Byl-li však původní závazek naprosto neplatný (nicotný), nebylo tu vůbec dosavadního závazku a nemůže býti novací založen nový závazek platný, neboť z ničeho nemůže nic vzniknouti. Proto právní nauka i judikatura se stanoviska platného práva shodně uznávají, že každá novace předpokládá platný dluh, který má býti zrušen, že neplatnost starého poměru zasahuje i poměr nový, a že uznání nedovoleného, zakázaného, a proto od počátku neplatného závazku nemá účinku právního (srov. Ehrenzweig 1920 II/l str. 335; Sedláček: Obligační právo str. 167 čl. 391 a str. 229 čl. 539, 540; Krasnopolski: Obligationenrecht str. 103/104 a 250/252; Mayr: Lehrbuch des bürgerlichen Rechtes II/3 str. 165; Hasenöhrl: Obligationenrecht 1890 II/527; Porady o revisi občanského zákoníka, příloha k Právníku 1921/ 1922 str. 100, 120, 125; rozhodnutí Gl. U. 6827, 12472, n. ř. 4099, 5223, 6416 a j.). Opačný názor dovolatele tedy neobstojí a příslušným vývodům dovolacího spisu nelze přiznati oprávněnosti.