— Čís. 5659 —
Čís. 5659.
Pokud nelze cizího (ruského) příslušníka ustanoviti opatrovníkem ruských kostelů v tuzemsku.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1926, R I 964/25.)
Návrh biskupa Sergia v Praze, by byl dosavadní opatrovník (tuzemec) sproštěn a novým opatrovníkem ruské církve v Karlových Varech byl ustanoven navrhovatel, oba nižší soudy zamítly, rekursní soud z těchto důvodů: Stížnost není odůvodněna. Soud prvé stolice zamítl návrh stěžovatele, ježto dle §§ 192, 199 a 280 obč. zák., jakož i dekretu ze dne 23. června 1821, čís. 1771 sb. z. s. nebylo lze ustanoviti cizince za opatrovníka a ježto dosud právní stav,, jak ruské církve na jedné straně, tak majetkových součástí jmění uloženého v Karlových Varech není dosti jasný, aby se stanoviska opatrovnického soudu mohla býti změna v osobě opatrovníkově považována za vhodnou a účelnou. Podle názoru rekursního soudu připouští § 192 obč. zák. sice výjimky, ostatně však sdílí rekursní soud stanovisko soudu prvé stolice, že není tu nutkavého důvodu, by byla nařízena změna v osobě opatrovníkově. Dosavadní opatrovník koná svůj úřad bez závady.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 16 nesp. říz. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., bylo by lze dovolacímu rekursu proti souhlasným usnesením nižších soudů vyhověti jenom pro zřejmou nezákonnost, rozpor se spisy nebo zmatečnost. Nejvyšší soud neshledal těchto vad ani v napadeném usnesení ani v řízení. Po stránce právní nebylo by ani zásadní překážky, by navrhovatel nebyl ustanoven opatrovníkem, třebas jest cizím státním občanem, neboť § 192 obč. zák. to výjimečně připouští, ale i nejvyšší soud jest toho názoru, že právní stav jak ruské pravoslavné církve, tak ruského kostela v Karlových Varech jest po uplynulých válečných a revolučních událostech i s hlediska mezinárodních styků i vzájemného poměru jednotlivých církví a státu posud příliš nejasným, než aby majetek ruského kostela v Karlových Varech mohl býti odevzdán do správy straně, jež si již nyní osobuje na něj právní nárok a bude si jej dojista osobovati i v případě budoucího možného sporu. Dlužno dáti sice za pravdu stěžovateli, že by se nesrovnávalo s určením ruského kostela jako účelového jmění, a se zákonným vedením opatrovnictví, kdyby majetek kostela byl odcizován svému bohoslužebnému účelu, a kdyby opatrovník svůj úřad zastával způsobem, který by urážel city pravoslavných věřících, ale nemůže býti pochybností o tom, že používání kostela i bohoslužebného nářadí lze vzájemnou dohodou opatrovníka a ruského duchovenstva upraviti tak, by bylo vyhověno i zákonné zodpovědnosti opatrovníka i pravidlům pravoslavné církve. V případě neshody mohou si strany vyžádati rozhodnutí opatrovnického soudu. Změny v osobě opatrovníka není k tomuto účelu potřebí.