— Čís. 6111 —
969
Čís. 6111
Vyrovnací řád.
Ve vyrovnacím řízení veřejného společníka jest do usnesení rekursního soudu, jímž bylo vypuštěno z usnesení prvého soudu ustanovení, obmezující kvótu věřitelů, přípustným dovolací rekurs vyrovnacího dlužnika, nikoliv však vyrovnacího správce.
Provádí-li se současně vyrovnací řízení o jmění veřejné obchodní společnosti a osobně ručícího společníka, mohou věřitelé společnosti uplatniti ve vyrovnacím řízení společnosti celou svou pohledávku, ve vyrovnacím řízení společníka jen co do zbytku. Pochybnost, zda dojde k vyrovnání o jmění společnosti, nemá významu.
Přísluší-li však věřitelům společnosti jako věřitelům společníka nerozdílné pohledávky, mohou je uplatniti i ve vyrovnacím řízení společníkově celou výší, v době zahájení vyrovnacího řízení ještě nezaplacenou a mohou požadovati plnou kvótu jak na společnosti, tak na společníku.
Otázku, zda jde pouze o pohledávky proti vyrovnacímu dlužníku z důvodu jeho členství ve společnosti, či o nerozdílné pohledávky proti společníku jako dlužníku též z důvodu zvláštního solidárního závazku, nelze řešiti ve vyrovnacím řízení.
(Rozh. ze dne 9. června 1926, R II 149/26.)
Soud prvé stolice potvrdil vyrovnáni firmy Josef D., dle něhož měli věřitelé obdržeti 40%ní kvótu, a to věřitelé fy. Josef D. z plných svých pohledávek, kdežto věřitelé fy. »Stavební společnost«, jejímž veřejným společníkem byl Josef D. ve smyslu §u 61 (2) vyr. ř. kvótu pouze ze zbytku svých pohledávek, nekrytých kvotou z vyrovnání »Stavební společnosti«. Rekursní soud změnil napadené usneseni v ten rozum, že z něho vypustil část, týkající se věřitelů firmy »Stavební společnost«, jejímž veřejným společníkem jest dlužník a. stanovící, že tito věřitelé obdrží ve smyslu §u 61 (2) vyr. ř. kvótu pouze ze zbytku svých pohledávek nekrytých kvotou z vyrovnání společnosti, takže všichni věřitelé, tedy i stěžovatelé obdrží 40% ní kvótu svých pohledávek. Důvody: Stížnostem nelze upříti oprávněnost. Vyrovnací soud, potvrdiv vyrovnání, připojil k němu dodatek, kterého dlužník v návrhu vyrovnacím neučinil a o kterém při roku hlasovacím nebylo jednáno. Dle tohoto dodatku mají věřitelé Stavební společnosti, jejímž veřejným společníkem jest dlužník, obdržeti kvótu pouze ze zbytku svých pohledávek nekrytých kvotou z vyrovnání společnosti, kdežto ostatní věřitelé obdrží 40%ní kvótu svých pohledávek, splatnou za podmínek tam stanovených. Vyrovnací soud, připojiv k svému usnesení o potvrzení vyrovnání tento dodatek, nakládá tu s věřiteli, jichž pohledávky nepožívají práva přednostního, nestejně a jest proto již z tohoto důvodu usnesení v napadené části vzhledem k tomu, že se jím porušuje zásada stejného uspokojení věřitelů (§ 46 (3) a 47 vyr. ř.) protizákonným a bylo je změniti. Usnesení vyrovnacího soudu v napadené části jest však — Čís. 6111 —
nesprávným také z těchto důvodu. Při vyrovnání pohledávek stěžovatelů v tomto vyrovnacím řízení týkajícím se jmění firmy jednotlivce (jmění jednoho společníka) nemůže býti směrodatným ustanovení § 61 odst. (2). vyr. ř. rak. i;když vyrovnání bylo uzavřeno v Uh. Hradišti, poněvadž vyrovnací řízení na jmění firmy společenské (Stavební společnost) provádí se na Slovensku, takže pro dosah kvóty může platiti jedině ustanovení zákonů tam platných. Na Slovensku však předpis §u 61 (2) vyr. ř. rak. neplatí. Odvolávání se na tento předpis pro odůvodnění onoho dodatku jest tudíž nemístným.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu vyrovnacího dlužníka obnovil usnesení prvého soudu, ale s tím dodatkem, že věřitelé firmy Stavební společnost, pokud jim nepřísluší nedílné pohledávky proti této společností i proti vyrovnacímu dlužníkovi, obdrží pouze kvótu ze zbytku svých pohledávek/nekrytých kvótami z vyrovnání společnosti; dovolací rekurs vyrovnacího správce odmítl.
Důvody:
Jak vidno z důvodů prvého soudu, bylo ustanovení, obmezující kvótu věřitelů firmy »Stavební společnost«, pójato do usnesení vyrovnacího soudu, jímž přijaté vyrovnání bylo potvrzeno, toliko z opatrnosti, by byly odstraněny v tom směru případné pochybnosti jak dlužníka, tak i věřitelů. Toto obmezující ustanovení musí tedy také skutečně odpovídati zákonu, má-li býti správné. Rekursní soud na stížnosti banky T. a některých slovenských věřitelů vypustil z usnesení prvého soudu zcela toto ustanovení v úvaze, že by byla porušena zásada stejného nakládání se všemi věřiteli a že předpis §u 61 (2) vyrov. ř. neplatí na Slovensku. Dovolací rekurs podal jednak vyrovnací správce, jednak vyrovnací dlužník sám. Tu však dlužno: hned podotknouti, že správce ve vyrovnacím řízení není k němu oprávněn, poněvadž jeho práva a povinností nejsou dotčena; bylo proto jeho dovolací rekurs odmítnouti. Naproti tomu nemůže býti pochybnosti o legitimaci vyrovnacího dlužníka, ježto svým rekursem nenapadá usnesení o potvrzení vyrovnání, nýbrž vyloučení dodatku, kterýž byl rozhodnutím rékursního soudu z potvrzujícího usnesení prvého soudu vyloučen. Dovolací rekurs vyrovnacího dlužníka jest opodstatněn. V případě §u 61 (2) vyr. ř. dotýká se vyrovnání společníkovo pohledávek věřitelů společnosti jen potud, pokud mohou býti uplatňovány v tomto úpadku nebo vyrovnacím řízení. Dle čl. 122 obch. zák. mohou však věřitelé společnosti, kteří v úpadku jejím docházejí odděleně uspokojení svých pohledávek ze jmění společnosti, hledati ze soukromého jmění společníkova uspokojení jen pro nekrytý schodek. Provádí-li se tedy vyrovnací řízení současně o jmění společnosti a osobně ručícího společníka, mohou věřitelé společnosti uplatniti ve vyrovnacím řízení společnosti celou svou pohledávku, ale ve vyrovnacím řízení společníkově co do zbytku (skutečného neb pravděpodobného), takže ve vyrovnacím řízení společníkově konkurují jenom s tímto zbytkem vedle jiných plných pohledávek soukromých jeho věřitelů. Tato ustanovení zák. sledují ve shodě s §em39 (2) vyr. ř. provedení zásady stejnosti všech věřitelů, kteráž zásada by právě byla ku škodě soukromých věřitelů veřejného společníka porušena, kdyby měl platiti názor rekursního soudu, neboť, dojde-li též k vyrovnání o jmění Stavební společnosti, jejímž veřejným společníkem jest vyrovnací dlužník, obdrželi by věřitelé této společnosti tam kvótu z celých svých pohledávek a rovněž i z vyrovnání společníkova, tedy od dvou dlužníků. Veřejní společníci ručí ovšem za dluhy společnosti pro své členství, proto mohou věřitelé společnosti hledali uspokojení ve vyrovnacím řízení společnosti i společníka, ale ve vyrovnacím řízení společníkově obmezují zákonné předpisy, shora uvedené toto jejich právo jen na zbytek nekrytý kvótou ve vyrovnání společnosti. Nabídl-li dlužník ve vyrovnacím návrhu určitou kvótu svým věřitelům, nevyjádřil tím ještě, že téže kvóty se má dostati plným pohledávkám věřitelů společnosti jako věřitelům společníkovým. Pochybnost, zda dojde k vyrovnání o jmění společnosti, nemá významu, poněvadž, bude-li tam vyrovnací řízení zastaveno, budou pohledávky věřitelů společnosti trvati oproti společnosti nadále, pokud kvótami z vyrovnání společníkova nebyly snad již uspokojeny (srv. též pamětní spis k §u 165 konk. ř.). Vyrovnací řízení o jmění společníkově bylo zavedeno dle norem vyrovnacího řádu zde platného, jenž nečiní rozdílu ohledně věřitelů vyrovnacího dlužníka. Proto platí i na tento případ ustanovení §u 61 (2) vyr. ř., ač se jedná též o pohledávky věřitelů z.území, kde neplatí. To, co doposud řečeno, předpokládá však, že jde toliko, o pohledávky věřitelů společnosti. Přísluší-li ve vyrovnacím řízení společníkově těmto věřitelům jako jeho věřitelům pohledávky jako nerozdílné pohledávky dle §u 18 vyr. ř., pak ovšem mohou, pokud nejsou úplně uspokojeni, uplatniti je též v tomto vyrovnacím řízení plnou výší v době zahájení řízení ještě nezaplacenou a mohou požadovali plnou , kvótu jak na у společnosti, tak na společníkovi (srv. též rozhodnutí čís. 4224 sb. n. s.). Takové tvrzení jest skutečně obsaženo již v přihlášce a rekursu banky T., nikoli též u jiných slovenských věřitelů, kteří také do usnesení vyrovnacího soudu podali stížnosti. Ale, zda jedná, se pouze o pohledávky proti vyrovnacímu dlužníku z důvodu jeho členství ve společnosti, či o nerozdílné pohledávky proti společníku jako dlužníku též z . důvodu zvláštního solidárního závazku, nelze řešiti v tomto řízení. Proto bylo důvodné stížnosti vyrovnacího dlužníka vyhověti obnovením usnesení prvého soudu, ale s dodatkem, jak shora byl připojen.