— Čís. 5677 —
107
Čís. 5677.
Na základě doručení oznámení dle §u 9 odpůrčího zákona nelze povoliti knihovní poznámku zamýšleného odporu proti právnímu jednání, nýbrž vyžaduje se skutečné podání odpůrci žaloby.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1926, R II 3/26.)
Na základě doručeného oznámení podle §u 9 odpůrčího řádu domáhal se věřitel povolení knihovní poznámky zamýšleného odporu proti právnímu jednání. Soud prvé stolice poznámku povolil, rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Pouhé oznámení věřitele, že zamýšlí jednání dlužníka odporovati, nestačí ještě k tomu, by na základě doručení tohoto oznámení dle §u 9 odp. zákona bylo možno povoliti knihovní poznámku zamýšleného odporu proti právnímu jednání. Takováto poznámka předpokládá skutečné podání žaloby odpůrci, která zde dosud podána není (§ 20 odp. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle §u 20 odpůrčího řádu může k odporu oprávněný, odporuje-li žalobou, žádati u procesního soudu za poznámku žaloby ve knihovních vložkách, ve kterých jest ku provedení odpůrčího nároku zapotřebí vykonati zápisy, a má tato poznámka za následek, že rozsudek o odpůrci žalobě působí i proti osobám, které nabyly po poznámce knihovních práv. Taková knihovní poznámka odpůrčí žaloby jest zatímným opatřením svého druhu, o kterém neplatí ustanovení exekučního řádu. Z uvedeného předpisu plyne, že předpokladem žádosti 6 poznámku žaloby jest nezbytně, by skutečně byla podána odpůrčí žaloba. Jde nyní o to, zdali oznámení úmyslu odporovati podle §u 9 odpůrčího řádu může býti kladeno na roveň podání odpůrčí žaloby. Otázku tuto dlužno se zřetelem na podstatné rozdíly ve předpokladech právních účinků a v zákonodárných účelech obou uvedených právních ústavů zodpověděti záporně. Kdežto účelem předpisu §u 9 odpůrčího řádu jest, by byla prodloužena lhůta k odporu u pohledávek ještě vykonatelnými se nestavších, pokud se týče, že se ještě neobjevilo, že exekuce na dlužníkovo jmění nevedla k úplnému uspokojení věřitelovu, nebo, že k němu nepovede, jest účelem předpisu §u 20 odpůrčího řádu, by žalobou uplatněný nárok odpůrčí zajištěn byl i proti osobám, které nabyly po poznámce knihovních práv. Předpokladem povolení poznámky podané žaloby odpůrčí je právě její podání, ale také, by v této žalobě bylo tvrzeno a o tom důkaz byl nabízen, že pohledávka jest vykonatelná, že exekuce na dlužníkovo jmění nevedla k úplnému uspokojení věřitelovu, nebo, že k němu nepovede (§ 8 odpůrčího řádu). Naproti tomu oznámení podle §u 9 odpůrčího řádu může býti učiněno dříve, než se věřitelova pohledávka stane vykonatelnou, nebo, než se objeví, že exekuce na dlužníkovo jmění nevedla k úplnému uspokojení věřitelovu, nebo, že k němu nepovede. Není ani zapotřebí, by byl v tomto oznámení přesně uveden důvod odporu. Poznámka podle §u 20 odpůrčího řádu projevuje se podle svého účinku jako úkon zveřejnění, neboť má za následek, že rozsudek o odpůrčí žalobě působí i proti osobám, které nabyly po poznámce knihovních práv, — kdežto oznámení podle §u 9 odpůrčího řádu účinkuje jenom proti osobám, jimž jest určeno a kterým je také doručeno. Správnosti tohoto právního názoru nedotýká se v §u 8 druhý odstavec odpůrčího řádu obsažené ustanovení, podle kterého odpor může býti proveden nejen žalobou, nýbrž i obranou, protože i tehdy, když je za rozepře uplatněn obranou, je vázán v §u 8 prvý odstavec odpůrčího řádu uvedeným předpokladem, tedy v prvé řadě na to, že je pohledávka odporujícího věřitele vykonatelná. Na tom nemůže ničeho měniti ani stěžovatelčin poukaz ku §u 20 knih. zák. Stěžovatclce sluší sice přisvědčiti, že v tomto předpisu uvedené poznámky nejsou uvedeny výčetmo, přece, však z nařízení tohoto předpisu vyplývá nepochybně, že přípustnými jsou jenom ty poznámky, které se týkají buď úplné, nebo částečně nezpůsobilosti ku právním jednáním knihovního vlastníka, nebo nějakého zavazení (vinkulace) knihovního objektu, nebo konečně takové poznámky, s nimiž jsou spojeny určité, ve předpisech civilního řádu soudního nebo knihovního zákona uvedené účinky právní. Stěžovatelkou požadovaná poznámka nedá se zařaditi ani do jediné z řečených skupin (srv. Burckhard III. str. 347, Exner I. str. 160).
Citace:
č. 5677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 131-132.