— Čís. 5977 —
715
Čís. 5977.
Není třeba, by povolání spoluporučníka ve smyslu §u 211, poslední odstavec, obč. zák. stalo se některým ze způsobů prohlášení vůle uvedených v §u 577 obč. zák. Stačí, když otec prohlásil vůli zcela určitě, úplně při smyslech, bez nátlaku, podvodu a podstatného omylu.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1926, R I 320/26.)
Žádosti Gustava W-a, by byl jmenován spoluporučníkem nezletilcovým, ježto si to otec nezletilcův přál, soud první stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Rekurs jest ospravedlněný. Ustanovení §u 211 posledního odstavce prvé věty obč. zák., že při volbě spoluporučníka jest nejprve vžiti zřetel na prohlášenou vůli otcovu, odpovídá předpisu §u 196 obč. zák. o povolání k poručenství závětí, to jest, že poručenství náleží především tomu, koho otec k tomu povolal. Musí se proto povolání to státi některým ze způsobů prohlášení poslední vůle v §u 577 obč. zák. předepsaných. Zůstavitel platného pořízení nezanechal a nemohl proto také platně prohlásiti vůli, v §u 211 posledním odstavci prvé větě obč. zák. naznačenou, o osobě spoluporučníka svého dítěte. Zůstavitelovo přání, třebas prvým soudcem bezvadně zjištěné, nemůže nahraditi nedostatek platného prohlášení oné zůstavitelovy vůle. Bylo proto podle druhé věty posledního odstavce §u 211 obč. zák. hleděti při volbě spoluporučníka na návrh spoluporučnice, matky dítěte, vyslovivší se pro svého otce.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud poukázal sice správně k tomu, že ustanovení §u 211 poslední odstavec obč. zák., že při volbě spoluporučníka jest nejprve vzíti zřetel na prohlášenou vůli otcovu, odpovídá předpisu §u 196 obč. zák. o povolání k poručenství poslední vůlí otcovou, to jest, že poručenství náleží především tomu, koho otec povolal, ale neprávem usoudil, že povolání toto musí se proto státi některým ze způsobů prohlášení poslední vůle v §u 577 obč. zák. uvedených. Není pro tento právní názor opory v zákoně, v němž forma povolání není předepsána. Proto postačí, jen když je vůle otcova prohlášena zcela určitě, úplně při smyslech, uváženě a vážně," bez nátlaku, podvodu a podstatného omylu (§§ 565, 869 obč. zák.) a když je přesně prokazatelná. Toť názor nejen závažné literatury, nýbrž i judikatury (srovnej Zeiller Comment. Sv. I. str. 421 a Glaser Unger čís. 11620 a 12029). Na tomto stavu nebylo ničeho změněno ani prvou novelou k obč. zák., kterou byl § 211 obč. zák. znovu upraven (§§ 27 a 29). Poněvadž zjistil i rekursní soud, že otcova vůle ohledně spoluporučníkovy osoby prohlášena byla bezvadně, musí tato vůle býti splněna, neboť povolati svému dítěti spoluporučníka jest otcovým právem, vyplývajícím z jeho moci otcovské.