Čís. 16325.

K účasti společnosti s ručením omezeným na veřejné obchodní společnosti není potřebí souhlasu ministerstva vnitra podle vlád. nař. 465/1920 Sb. z. a n.
To, že na podnik jednoho společníka společnosti s ručením omezeným jest vedena exekuce vnucenou správou jeho podniku, nepřekáží tomu, aby dotčený společník nemohl přistoupiti za veřejného společníka, pokud jeho jednání neodporuje předpisům zákona o maření exekuce nebo odpůrčího řádu. (Rozh. ze dne 23. září 1937, R II 320/37.)
Rejstříkový soud zamítl žádost firmy V. A., společnost s ručením omezeným v M. O., Herty A., soukromnice v M. O. a Marie A., soukromnice v M. O., o zápis veřejné obchodní společnosti pod názvem »V. A., společnost s ručeními omezeným a spol.« v M. Důvody: Podle výměru okresního úřadu v M. O. ze dne 3. března 1937 nevzal řečený úřad na vědomí opověď firmy »V. A., společnost s ručením omezeným a spol.«, že hodlá provozovali zasílatelství a tovární výrobu přístrojů a součástek patřících do oboru automobilového, dále přívěsných vozů automobilových a správkárnu automobilů po továrnicku, jakož i obchod se zbožím firmou vyrobeným a s veškerými ostatním zbožím patřícími do oboru automobilového a podobných oborů se stanovištěm v M. O., a zakázal snad započatý provoz podniku, a to z těchto důvodů: V témže stanovišti provozuje opověděné živnosti již firma »V. A., společnost s ručením omezeným«. Všechny živnosti posledně jmenované firmy byly usnesením okresního soudu v M. O. ze dne 19. února 1937, č. j. E IX 615/37, zabaveny vnucenou správou. Nelze proto pro totéž stanoviště jiné firmě povoliti tytéž živnosti, a mimo to by takové povolení zřejmě mařilo výkon povolené exekuce, takže jest tu překážka co do provozovacího místa i co do živnosti samé ve smyslu § 13 živn. ř. Možnému odvolání výměru dotčeného úřadu nebyl přiznán odkládací účinek v zájmu veřejném, aby bylo zamezeno trestní činnosti maření exekuce. Žádaný zápis nelze však povoliti též proto, že firma »V. A., společnost s r. o.« nemá ve své společenské smlouvě v příčině předmětů podnikání ustanovení, že společnost jest oprávněna vstupovati do jiných podniků se stejným neb podobným předmětem podnikání, nebo nové podniky spolutvořiti jako společnice. Protože rozšíření předmětu podnikání u společnosti s ručením omezeným podléhá schválení ministerstva vnitra a zúčastněných ministerstev, nelze v souzeném případě povoliti žádaný zápis nové firmy veřejné obchodní společnosti do obchodního rejstříku bez předchozího souhlasu ministerstva vnitra. Rekursní soud potvrdil napadené usnesení.
Nejvyšší soud uložil rejstříkovému soudu, aby o opovědí dále jednal a znovu o ní rozhodl, nehledě k důvodům, z nichž opověď zamítl.
Důvody:
Stěžovatelé právem vytýkají, že se rekursní soud neobíral vývody rekursu, pokud směřovaly proti názoru prvého soudu, že zápis nelze povoliti proto, a) že firma V. A., společnost s ručením omezeným, nemá ve společenské smlouvě ustanovení, že jest oprávněna do jiných podniků vstupovati nebo je spolutvořiti jako společnice, b) že bez předchozího souhlasu ministerstva vnitra nelze povoliti rozšíření podniku, a že se rekursní soud obíral jen důvodem c), že totiž okresním úřadem nebyla opověď vzata na vědomí se zřeními na to, že v témže stanovišti provozuje opověděné živnosti firma V. A., společnost s ručením omezeným, a že všechny její živnosti jsou zabaveny a stiženy vnucenou správou, a že by žádané povolení zřejmě mařilo výkon exekuce. Co do důvodů pod a), b), jde vesměs o řešení otázek právních, které může rozřešiti nejvyšší soud bez zřetele na to, že tak neučinila druhá stolice.
Důvod pod a) uvedený však neobstojí, poněvadž společenská smlouva v odstavci 7. d), mluví o možné účasti společnosti V. A. na podnicích a obchodech třetích osob, a vyžaduje k platnosti jednohlasného usnesení valné hromady. Tuto závažnou skutečnost zřejmě přehlédl prvý soud, ač byl připojen protokol o mimořádné valné hromadě společnosti ze dne 29. ledna 1937, podle něhož byl návrh na přistoupení společnosti V. A. k nově zakládané společnosti jednohlasně přijat. Bude věcí přezkumu prvého soudu, zda předložený protokol — patrně jeho opis — je postačitelný doklad, a zda tu nešlo o změnu společenské smlouvy, k níž by bylo podle § 49 zák. č. 58/1906 ř. z. potřebí zřízení notářské listiny.
Důvod uvedený pod b) není zřejmě případný. Prvý soud měl tu patrně na mysli vládní nařízení ze dne 27. července 1920, č. 465 Sb. z. a n., avšak v souzeném případě nešlo ani o zápis nové společnosti s ručením omezeným, ani o zvýšení kmenového kapitálu nebo o přenesení cizozemské společnosti do tuzemska ve smyslu § 2 řečeného nařízení.
Jinak zkoumá rejstříkový soud samostatně, zda jsou splněny zákonné podmínky pro navrhovaný zápis, při čemž označení předmětu podniku nemůže býti v rejstříku jiné než označení vzaté na vědomí nebo schválené živnostenským úřadem, a tento soulad nutno dokázati živnostenským listem (rozh. č. 1122, 10139, 12135, 12543 Sb. n. s.). K tomu konci je rejstříkový soud oprávněn uložiti opovídateli, aby předložil potřebný doklad o tom, zda jest oprávněn provozovati ohlášený předmět podniku. Ze spisů není zřejmé, zda restříkový soud uvedený postup zachoval, zejména když bylo vytýkáno, že výměru okresního úřadu bylo odporováno.
Pouze to, že v době rozhodnutí prvého soudu byla vedena exekuce vnucenou správou na podnik jednoho z veřejných společníků, t. j. na podnik firmy V. A., společnost s ručením omezeným, není ještě samo podle zákona překážkou, aby takto postižený nemohl přistoupiti za veřejného společníka — jeho osobní disposice není tím omezena —, ovšem pokud by jednání jeho nebylo v rozporu s předpisy zákona o maření exekuce anebo s předpisy odpůrčího řádu. Tím jest odňata půda i závěrům rekursního soudu o možnosti, že by žádaný zápis neodpovídal právnímu řádu a skutečnému stavu a že by uváděl veřejnost v omyl, pro kteréžto závěry není ostatně ani ve spisech dostatečný podklad. Bylo proto zrušiti napadené usnesení a zároveň i usnesení prvého soudu a vrátiti věc prvému soudu k dalšímu řízení. Věcí prvého soudu bude, aby podle toho, co uvedeno, přezkoumal znova opověď a provedl potřebná další šetření, zda opověď vyhovuje zákonu, a při tom také přihlédl k tomu, zda uváděné údaje o předmětu podniku »továrnická výroba ...., správkárna automobilů po továrnicku ....« odpovídá skutečnosti, a zda proti znění nové firmy není s hlediska čl. 20 obch. zák. závady, ježto v jejím sídle jest odštěpný závod podobného znění firmy A. V., společnost s ručením omezeným, a poté znova o věci rozhodl.

Citace:

č. 16325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 227-230.