Čís. 8936.

Třebas odvolací soud uznal ve smyslu § 488 c. ř. s. na doplnění průvodního řízení opakováním důkazů v prvé stolici již provedených, nelze přihlédnouti ke skutečnostem, nastavším po vynesení rozsudku prvého soudu do vynesení rozsudku odvolacího soudu.
(Rozh. ze dne 3. května 1929, Rv I 1802/28.)
Žalovaný vedl k vydobytí peněžité pohledávky proti Františku H-ovi exekuci na movitosti. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalující banka nepřípustnosti exekuce, tvrdíc, že zabavené předměty jsou příslušenstvím parní pily a kanceláře Františka H. a že jest tudíž podle § 252 ex. ř. na ně nepřípustnou samostatná exekuce. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce procesního práva napadá žalovaný názor soudu odvolacího, že skutečnosti za sporu nastalé (vyhoření pily v roce 1928 a prodej strojů jako věcí movitých) na váhu nepadají, poněvadž všechny tyto skutečnosti nastaly po vynesení rozsudku v prvé stolici, kdežto podle jeho názoru v souzeném případě ohledně těchto otázek není rozhodnou doba vynesení rozsudku v prvé stolici, nýbrž doba vynesení napadeného rozsudku, jelikož prý tento rozsudek v tomto případě jest vlastně rozsudkem prvé stolice. K vývodům dovolatelovým jest přisvědčiti jen, pokud skutečně jde o rozsudek soudu prvé stolice. Napadený rozsudek jako rozsudek soudu odvolacího nestal se však rozsudkem soudu prvé stolice pro to, že soud odvolací ve smyslu § 488 c. ř. s. uznal na doplnění průvodního řízení opakováním některých důkazů v prvé stolici již provedených, a opačný názor dovolatelův v dovolání hájený nemá v zákoně (§§ 406 a 496 c. ř. s.) opory. To jasně plyne z předpisu § 488 druhý odstavec c. ř .s., že pro toto doplňovací řízení před soudem odvolacím platí předpisy pro řízení v prvé stolici, což se ovšem povahy rozsudku soudu odvolacího jako rozsudku soudu druhé stolice nedotýká. Dovolatelem citovaná rozhodnutí tohoto soudu čís. 5814, 5932, 6860 a 7546 sb. n. s., nehledíc k tomu, že skutkový podklad v nich jest jiný než v souzeném případě, nepodporují nijak názor dovolatelův o povaze napadeného rozsudku jako rozsudku soudu prvé stolice, naopak shodují se se zásadami v napadeném rozsudku soudem odvolacím uvedenými.

Citace:

č. 8936. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 641-642.