Č. 4854.

Vojenské věci: Ochrany podle § 10 č. 9 vojenského ubytovacího zákona požívá také koupelna jako součást bytu již tehdy, je-li jí majiteli bytu zapotřebí, nikoliv jen tehdy, je-li nepostradatelnou.
(Nález ze dne 1. července 1925 č. 18030/1924).
Věc: Hugon S. a Anna E. v R. proti ministerstvu národní obrany o vojenské ubytování.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím osp-é v R. z 26. listopadu 1923 byl na základě komisionelního zjištění ohledně ubytování vojenských gážistů v R., provedeného dle § 20 odst. 1 zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. a § 105 ob. zřízení podle § 8 a 20 zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. v domě st-lky jako postrádatelný požádán: 1) z bytu Anny E. ve 2. poschodí 1 pokoj ležící mezi ložnicí a kanceláří, 2) z bytu Hugona S. v 1. poschodí 1 pokoj, ležící vedle koupelny, i s touto koupelnou, která má dle výsledku komis, šetření býti přeměněna v kuchyň.
Zsp v Praze výnosem z 31. ledna 1924 nevyhověla odvoláním, podaným oběma st-li z důvodu, že odvolatelé podle komis, zjištění místností, o nějž jde, nezbytně pro sebe a členy své rodiny nepotřebují a tudíž není tu osvobozovacího důvodu podle § 10 č. 9 ubyt. zák.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo mno v dohodě a min. vnitra odvolání obou st-lů z důvodů uvedených v napadeném výroku.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí podaných uvážil nss:
Oba st-lé namítali potřebnost požadované koupelny. Tuto námitku shledal soud důvodnou.
Podle § 10 č. 9 zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. není dovoleno požadovati místnosti, jež byly ku provozování živnosti uznány za nepostrádatelné, ani bytu, jehož jest každému majiteli bytu, hledíc k jeho poměrům rodinným, zapotřebí. Zákon rozeznává tedy mezi nepostradatelností u místností živnostenských a mezi potřebností bytu. Nelze pochybovati o tom, že se ustanovení toto vztahuje i na jednotlivé místnosti byt tvořící, tedy i na koupelnu.
Žal. úřad, nevyhověv odvolání st-lů z důvodů uvedených v rozhodnutí 2. instance, tedy z důvodu, že st-l Hugo S. koupelny pro sebe a členy své rodiny nezbytně nepotřebuje, vycházel zřejmě z právního názoru, že koupelnu jakožto součástku bytu lze vyloučiti z požadování jen tehdy, je-li nepostradatelná. Názor tento není dle toho, co bylo právě provedeno, správný, když po rozumu zákona stačí, je-li koupelny s hlediska rodinných poměrů zapotřebí.
Potřebnost zřízené již a oddělené koupelny jako součástky bytu může se zřetelem k rodinným poměrům býti s hlediska poměrů místních a časových dána již požadavkem hygieny těla a požadavkem slušnosti. Mimo to namítal st-l Hugo S. již v odvolání proti výroku 1. instance, že jeho manželka, trpíc chorobou nervovou a srdeční, koupelí k nařízení lékařově nutně potřebuje, namítal tedy okolnost, která při posouzení potřebnosti koupelny s hlediska rodinných poměrů na váhu padati může.
Ke všem těmto relevantním okolnostem žal. úřad při svém rozhodování nepřihlížel resp. nekonal o nich žádného šetření. Poněvadž se tak stalo proto, že vycházel ze shora zmíněného nesprávného právního názoru, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4854. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 32-33.