Čís. 2763.

»Jiným úmyslem nepřátelským« (§ 152 tr. zák.) jest nepřímý zlý úmysl ve smyslu § 1 tr. zák. (nepřátelský úmysl proti tělu nebo zdraví napadeného, vyjímajíc úmysl usmrtiti).
Zjištění, zda pachatel jednal v onom úmyslu, a posouzení, zda způsob jeho jednání tomu nasvědčuje, jest ježto skutkové zjištění vyhrazeno nalézacímu soudu (§ 258 tr. ř.). Zjištěná, že pachatel udeřil úmyslně, neobsahuje ještě zjištění, že jednal v onom úmyslu.
(Rozh. ze dne 6. května 1927, Zm I 82/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 13. ledna 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého ublížení na těle podle §u 152 tr. zák., zrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 152 tr. zák., dále ve výroku o trestu a v důsledku toho též ve výrocích s ním souvisejících a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl, dbaje při tom nezrušeného výroku o přestupku podle §u 312 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice pouze potud, pokud obžalovaný byl jím uznán vinným zločinem těžkého poškození na těle podle §u 152 tr. zák., a uplatňuje v tomto směru číselně důvod zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., zřejmým poukazem však mimo to také důvody zmatečnosti podle §u 281 čís. 5 a 10 tr. ř. Věcně provedeny jsou uplatňované hmotněprávní důvody zmatečnosti potud, pokud stížnost vyslovuje právní názor, že se ke skutkové podstatě zločinu podle §u 152 tr. zák. vyhledává úmysl, ublížiti někomu jinému na zdraví a na těle, a že tento zlý úmysl předpokládá plnou a jasnou rozvahu a vůli, směřující ku spáchání těžkého zla, a mimo to také zřejmě namítá, že zlý úmysl, jehož je podle zákona třeba ke skutkové podstatě zločinu podle §u 152 tr. zák., není v souzeném případě zjištěn. Je-li zmateční stížnost názoru, že se po subjektivní stránce ke skutkové podstatě onoho zločinu vyžaduje úmysl, směřující přímo k ublížení na těle nebo zdraví nebo dokonce ku spáchání těžkého zla v těchto směrech, je zřejmě na omylu. Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 152 tr. zák. se vyhledává, jak je patrno z tohoto ustanovení zákona po stránce subjektivní pouze, by pachatel jednal proti někomu jinému ne sice v úmyslu, by ho usmrtil, však přece v jiném úmyslu nepřátelském. Slovy »však přece v jiném úmyslu nepřátelském« je míněn nepřímý zlý úmysl ve smyslu §u 1 tr. zák., a to podle povahy věci úmysl útočili nepřátelsky proti tělu nebo zdraví napadeného, vyjímajíc úmysl usmrtiti. Zjištění, zda obžalovaný jednal v onom úmyslu nepřátelském, je jakožto skutkové zjištění vyhrazeno soudu nalézacímu. Totéž platí také o posouzení, zda způsob jednání obžalovaného nasvědčuje takovému zlému (nepřátelskému) úmyslu. V souzeném případě nezjišťuje však rozsudek v rozhodovacích důvodech, zda obžalovaný jednal v nepřátelském úmyslu, jehož je podle toho, co uvedeno, třeba ke skutkové podstatě zločinu podle §u 152 tr. zák. Uvádí-li rozsudek v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný udeřil Josefa F-a úmyslně dlaní přes levé ucho, vylučuje tím sice, že obžalovaný udeřil F-a náhodou nebo z neopatrnosti, nezjišťuje tím však zároveň, že obžalovaný jednal v nepřátelském úmyslu po rozumu §u 152 tr. zák. Pokud tedy zmateční stížnost zřejmě namítá, že není zjištěn zlý (nepřátelský úmysl, jehož je podle zákona třeba ke skutkové podstatě zločinu podle §u 152 tr. zák., nelze jí upříti oprávnění.

Citace:

č. 2763. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 363-365.