Č. 2899.Živnostenské právo: I. Udělení neb odepření živnostenské koncese není ponecháno libovůli úřadu, nýbrž jest vázáno na předpoklady živnostenským řádem vytknuté. — II. Kterak jest při udělení koncese hostinské zjišťovali potřebu obyvatelstva?(Nález ze dne 22. listopadu 1923 č. 19 619.)Věc: Měšťanské společenstvo hostinských a výčepníků v P. (adv. Dr. Ant. Trdlica z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněnou stranu — adv. Dr. Jos. Sokol z Prahy) o koncesi hostinskouVýrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.Důvody: Nař. rozhodnutím zamítla zsp odvolání »Měšťanského společenstva hostinských a výčepníků« v Praze z výměru osp-é na K. V., jímž udělena byla Richardu H., uzenáři, koncese pro živnost hostinskou a výčepnickou v domě čp. . . . »v časových a místních mezích živnosti uzenářské« s oprávněním podávati pokrmy studené a teplé a čepovati pivo a víno.Jako důvod tohoto rozhodnutí uvedla zsp, že proti udělení teto koncese není dle živn. řádu žádných překážek ani námitek.O stížnosti jmenovaného společenstva proti tomuto rozhodnutí směřující uvážil nss:Názoru projevenému zástupcem zúčastněné strany ve veřejném ústním líčení, že stížnost ta jest nepřípustná, poněvadž směřuje proti rozhodnutí, jež vydal úřad na základě volného uvážení, nemohl soud přisvědčiti. Neboť nehledě k tomu, že ustanovení § 3 e) zákona z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 bylo zákonem z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. zru- šeno, není udílení nebo odepření koncese živnostenské ponecháno libovůli živnostenského úřadu, nýbrž jest vázáno na předpoklady živnostenským řádem vytknuté. Jedním z těchto předpokladů jest zřetel na potřebu obyvatelstva. Úsudek o tom, je-li potřeba ta dána čili nic, jest výsledkem hodnocení daných skutkových okolností, který ovšem nss věcně přezkoumávati a vlastním svým úsudkem nahraditi nemůže. Nss-u náleží však, aby zkoumal, posuzoval-li úřad potřebu obyvatelstva v mezích z předpisů živn. řádu vyplývajících, měl-li pro svůj úsudek o potřebě obyvatelstva dostatečné podklady a opatřil-li si podklady ty způsobem procesně bezvadným.Přezkoumávaje nař. rozhodnutí v těchto směrech shledal soud toto:Společenstvo ve svém odvolání pro udělení sporné koncese první stolicí namítalo v podstatě jednak, že není místní potřeby, jednak že by udělením koncese té byly existující živnosti hostinské a výčepnické poškozeny. Vyslovil-li žal. úřad v nař. rozhodnutí, že proti udělení této koncese není dle živn. řádu žádných překážek ani námitek, dal tím, byť i ne ve formě zcela příhodné přece jen dosti jasně na jevo, že námitky společenstva neshledává důvodnými. Pokud jde o námitku druhou, jest její zamítnutí poukazem na živn. řád pokládati za dostatečně odůvodněno, ježto živnostenský řád neobsahuje ustanovení, které by ukládalo živnostenským úřadům, aby při rozhodování o udílení koncesí hostinských a výčepnických přihlížely také k zájmům existujících živností jako jim jest předpisem § 18, odst. 3 uloženo hleděti k potřebě obyvatelstva.Námitka prvá týká se skutkového zjištění, je-li dána místní potřeba, k níž úřady živnostenské jsou po rozumu § 18, odst. 3 živn. ř. povinny přihlížeti při udělování koncesí pro živnost hostinskou a výčepnickou.Ze spisů ovšem jest zřejmo, že žal. úřad při posuzování místní potřeby měl na zřeteli především souvislost hostinské koncese H-ovy s jeho závodem uzenářským, která, jak dovozuje zejména zpráva osp-é z 1. března 1921, vyhovuje zvyklostem pražského obyvatelstva.Nss shledal však přes to v postupu žal. úřadu podstatnou vadu formální, ježto úřad opomenul okolnost, kterou pokládal v daném případě za rozhodnou pro svůj závěr, že udělení žádané koncese H-ovi jest potřebou obyvatelstva odůvodněno, v nař. rozhodnutí vyznačiti, čímž odůvodnění rozhodnutí toho zůstalo kusým, a byl tak porušen nárok společenstva, podle § 116 živn. ř. k stížnosti legitimovaného, aby mu byl jak právní tak skutkový základ rozhodnutí administrativního úřadu dán na vědomí.Pro tuto formální vadu zrušil soud rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.