Čís. 17303.

Rozšíření služebnosti.
Otázku, zda užíváním panujícího pozemku pro jiný účel než pro účely, k nimž ho bylo užíváno v době zřízení služebnosti, byl rozšířen rozsah služebnosti, jest posouditi podle míry potřebné pro původní účely, jimž sloužil panující pozemek.
Z toho, že v době zřízení služebnosti doprava automobily nemohla býti předvídána, neplyne nepřípustnost výkonu služebnosti motorovými vozidly.
Přípustnost použití motorových vozidel při výkonu služebnosti jest řešiti podle vlastnosti půdy, cesty, užívání panujícího pozemku s ohledem na § 484 obč. zák. (Rozh. ze dne 16. května 1939, Rv I 311/39.)
Žalující vlastníci služebného pozemku tvrdí, že žalovaná užívá služebnosti stezky, průhonu a vozové cesty, zřízené toliko k zemědělským účelům ve prospěch jejích panujících pozemků č. 179/4 a 180/4 kat. úz. D. protismluvně tím, že přes jejich služebný pozemek jezdí automobily, ač se takové užívání příčí původnímu úmyslu smluvních stran a zásadě poctivosti v právních stycích, a kromě toho že žalovaná na své panující pozemky dopravuje nákladními auty materiál ke stavbě chaty a jezdí tam osobním autem, čímž služebnost rozšiřuje, neboť jízda automobily činí na její služebný pozemek větší nároky než selské vozy, a to způsobem a účelem dopravy, zejména větším rozpětím (rozchodem) kol. Domáhají se proto zákazu takto žalovanou stranou rozšiřované služebnosti. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Při smluvním zřízení služebnosti šlo podle zjištění nižších soudů o pozemky rolnicky obhospodařované. I když nebylo zjištěno, že smluvní strany již tehdy pomýšlely na to, že na panujících pozemcích žalované bude vystavena chata, ke které se bude jezditi auty přes služebný pozemek, nebyly zjištěny ani žádné skutečnosti, z nichž by se dalo souditi, že podle vůle tehdejších stran měla býti služebnost cesty omezena výlučně na účely polního hospodářství. Nutno proto míti za to, že tehdy strany chtěly tomu, co za podobných okolností je obvyklo (srov. i § 501 obč. zák.), a nutno tudíž toliko rozsah služebnosti, o niž jde, posuzovati podle míry potřebné pro účely polního hospodářství na panujících pozemcích. Z toho, že v době zřízení služebnosti nemohla býti předvídána doprava automobily, neplyne, že by byl výkon služebnosti motorovými vozidly vyloučen. Přípustnost použití motorových vozidel při výkonu služebnosti jest řešiti podle vlastnosti půdy, cesty, užívání panujícího pozemku s přihlédnutím k ustanovení § 484 obč. zák. Jest tudíž pro řešení sporu rozhodujícím, zda skutečně jest služebný pozemek žalující strany jízdou nákladním a osobním autem se strany žalované více zatížen, než by tomu bylo při výkonu služebnosti žalovanou pro účely polního hospodářství na jejích panujících pozemcích. K tomu nestačí všeobecné zjištění, zda auto svou větší vahou, širším rozchodem kol a způsobem pohonu činí na cestu větší nároky, než povozy tažené zvířaty, nýbrž jest třeba zjištění, zda v případě, o nějž jde, jest způsobem výkonu služebností žalovanou služebný pozemek více zatížen. Odvolací soud pochybil právě v tom, že vycházel ze znaleckého posudku o všeobecném účinku jízdy auta na cestu, a nepřihlédl k tomu, jaké účinky měla jízda auty v tomto konkretním případě (§ 484 obč. zák.), ač zjistil ze znaleckého posudku, že mezi kolejemi po selském voze a po stranách cesty na služebném pozemku zarostlém travou jest půda ulehlá a zpevněná trávníkem, dále, že užíváním služebného pozemku za cestu také na pozemek žalované, kdyby byl obhospodařován výlučně po zemědělsku, zhoršil by se zjištěný stav cesty asi o 1/4 %, ježto panující pozemek žalované má asi čtvrtinu výměry níže položených polí, na něž se jezdí touž cestou. Uváží-li se ještě, že podle znaleckého posudku, z něhož nižší soudy vycházejí, nebyly na služebném pozemku zjištěny ani stopy po pneumatikách auta, že tažný dobytek šlape zpravidla po stranách vedle kolejí asi 15—17 cm (koně ne tak daleko), a že vozka, nesedí-li na voze, jde též vedle povozu, jest zřejmo, že jízda žalované auty přes služebný pozemek, jež nezpůsobila rozšíření kolejí, nepoškozovala travnatý porost služebného pozemku více, než by tomu bylo při jezdění vozem taženým dobytkem, že tudíž výkon služebnosti žalovanou prováděný nebyl nepříznivější pro služebný pozemek, když podle znalce by se stav cesty přes služebný pozemek zhoršil, kdyby žalovaná obhospodařovala panující pozemek výlučně po zemědělsku.

Citace:

č. 17303. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 319-321.