Čís. 17368.

Nárok na náhradu útrat sporu mezi odesilatelem a adresátem zásilky, v němž odesilatel pro ztrátu zásilky zaviněnou speditérem podlehl, není příslušenstvím nároku na náhradu za ztrátu zboží podle čl. 386 a nepromlčuje se ve lhůtě podle čl. 386 obch. zák., nýbrž ve lhůtě podle § 1489 obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. září 1939, R II 295/38.)
Ve sporu, který vedla žalobkyně s kupitelem zaslaného mu zboží Vilémem H., namítl tento, že zboží nedostal. V důsledku toho žalobkyně, když tato námitka se ukázala opodstatněnou, ve sporu podlehla a byla uznána povinnou nésti náklady řízení. Tvrdíc, že žalovaná firma jako zasilatelka převzaté zboží nevydala řádně, adresátu zásilky Vilému H., nýbrž neoprávněné osobě, domáhá se nyní žalobkyně na zasilatelské firmě náhrady za ztracené zboží a náhrady útrat sporu, jejž vedla s Vilémem H. Proti žalobě namítla žalovaná firma promlčení žalobního nároku podle čl. 386 obch. zák. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí a v otázce, o niž jde, uvedl v důvodech: Nárok na náhradu útrat bezúspěšného sporu není nárokem na náhradu za ztracené zboží, nýbrž škodou způsobenou prý porušením smluvní povinnosti žalovanou, zanedbáním péče řádného zasilatele (čl. 380 obch. zák.). Tento nárok jest nárokem samostatným, jenž není již příslušenstvím samostatného nároku na náhradu za ztracené zboží. Nejde tedy v této příčině o důvod škody, uvedený v čl. 380 obch. zák. a nepodléhá tedy tento další uplatňovaný nárok promlčení ve lhůtě čl. 386 obch. zák., nýbrž obyčejnému 3letému promlčení podle § 1489 obč. zákona. Vzhledem k odchylnému svému právnímu stanovisku nezabýval se procesní soud dalšími námitkami žalované, zejména také námitkou, že i tento nárok jest promlčen, poněvdaž uplynula také 3letá lhůta promlčecí § 1489 obč. zák. a ostatními věcnými námitkami nároku toho se týkajícími, takže v odpor vzatý rozsudek bylo nutno zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Nelze přisvědčiti stěžovatelce, že uplatňovaný nárok na náhradu útrat v částce 67357 K 38 h jest příslušenstvím nároku na náhradu za ztrátu zboží podle čl. 386 obch. zák. a že proto jest také jen uplatněním tohoto nároku. Nárok na náhradu procesních útrat může býti totiž příslušenstvím jen toho nároku, který byl předmětem sporu, v němž ony útraty procesní vzešly (srov. § 54, odst. 2 j. n.). V poměru žalobkyně k stěžovatelce jako špeditéru není však již tento nárok příslušenstvím pohledávky vymáhané ve sporu Ck... a nelze jej proto za hrnouti pod předpis čl. 386/1 obch. zák., nýbrž jde tu o samostatný nárok na náhradu škody proti stěžovatelce, opírající se skutkově o to, že žalobkyně musila zaviněním stěžovatelky nésti vlastní útraty a zaplatiti útraty Vilému. H. ve sporu Ck ... krajského soudu v O. vedeného bezúspěšně žalobkyní proti H. Nesejde na tom, že příčinou oné škody útratové jest také ztráta zboží ve smyslu čl. 386 obch. zák., t. j. že nebylo vydáno adresátu, který proto nebyl ve sporu pasivně legitimován, když, jak řečeno, jde o samostatnou pohledávku, která není již prvním odstavcem čl. 386 obch. zák. kryta. Tyto otázky nadhodil si a správně vyřešil odvolací soud, na jehož vývody lze odkázati.

Citace:

č. 17368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 429-430.