Čís. 17536.

Jde o změnu žaloby, opřel-li žalobce žalobní nárok opřený původně jednak o kupní smlouvu, jednak o smlouvu o postup, také o soudcovské zástavní právo nabyté k zažalované pohledávce podle § 308 ex. ř.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1939, R I 605/39.)
Žalobkyně domáhá se na žalované zaplacení postoupené jí pohledávky z kupní smlouvy. V řízení před prvým soudem při ústním jednání dne 9. května 1939 prohlásila žalobkyně, že žalobu opírá též o předpis § 308 ex. ř. Prvý soud pokládaje tento nový přednes za změnu žalobního důvodu, změnu tu nepřipustil. Rekursní soud změnil usnesení prvého soudu tak, že se řečený nový přednes žalobkyně připouští jako další žalobní důvod. Důvody: Jestliže k původnímu žalobnímu důvodu přistoupí další důvod, nejde o změnu žaloby, neboť žalobkyně neupustila od původního důvodu žalobního, ježto při ústním jednání dne 9. května 1939 jen prohlásila, že opírá žalobní žádost též o ustanovení § 308 ex. ř. Názor žalované i názor procesního soudu, že jde o změnu žaloby, nelze proto sdíleti (Sb. n. s. č. 8811).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Názor rekursního soudu, že v souzené věci nejde o změnu žaloby, není správný. Jde o změnu žaloby podle § 235, odst. 1 c. ř. s., opřela-li žalobkyně žalobu dne 9. května 1939 též o ustanovení § 308 ex. ř., neboť změnou žaloby se rozumí změna žalobního důvodu, t. j, skutkový přednes a z něho plynoucí právní poměr, z něhož se odvozuje zažalovaný nárok, jak bylo vysloveno a odůvodněno v rozh. č. 12014 Sb. n. s. V souzeném případě byl změněn skutkový přednes a z něho plynoucí právní poměr, neboť žalobní důvod — postup pohledávky 60716 K 60 h — ze dne 17. září 1938 se opírá jednak o kupní smlouvu, jednak o smlouvu o postup (§ 1392 obč. zák.), tedy o právo obligační, kdežto nárok podle § 308 ex. ř. se opírá o soudcovské právo zástavní (§ 449 obč. zák.) a skutkový přednes je různý. Je tu ale obava, že připuštěním: změny žaloby nastane značné ztížení nebo průtah jednání. Neboť první soud připustil řadu důkazů týkajících se postupu, provedl však jen některé z nich a při posledním ústním jednání dne 9. května 1939, při němž navrhla žalobkyně změnu žaloby (§ 308 ex. ř.), další důkazy pro nerozhodnost odmítl a navrženou změnu nepřipustil. Z toho je zřejmé, že první soud pokládal spor za zralý k rozhodnutí, pokud jde o cessi. Z toho plyne značné ztížení a průtah jednání, byť i žalobkyně navrhla o změněném skutkovém podkladu jen důkaz exekučními spisy, svědectvím Boženy B. a výslechem stran. Neboť žalovaná vytýká v dovolacím rekursu, že: dosud se mohla odvolati na obsah smíru ze dne 19. dubna 1938, spisu D, z něhož plyne, že Božena B. se vzdala jakýchkoliv nároků za Marií J. a nemohla proto účinně později, t. j. 17. září 1938 postoupiti žalobkyni pohledávku, když již žádnou neměla, takže nyní by bylo nutno přednášeti a dokazovati po případě vyúčtovávati stav, jaký tu byl v roku 1936 v době zabavení pohledávky. To není nepřípustná novota, neboť žalovaná nedoznala nově přednesené skutkové okolnosti a nemusila proti ní vznésti námitky, když odporovala navržené změně žaloby, nýbrž mohla by tak učiniti až po pravoplatném připuštění změny žaloby (§ 179 c. ř. s.).

Citace:

čís. 17536. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 761-762.