Čís. 17307.

Nelze-li změnu majitele firmy opověděti, protože nabytí vlastnictví k obchodu je dosud sporné, jest otázku oprávnění k užívání firmy řešiti podle čl. 26, odst 2, obch. zák.
Předpisu toho jest použíti i tehdy, jde-li o společnost s ručením obmezeným, užívá-li tato firmy nevyhovující § 5 zák. č. 58/1906 ř. z.
Firma obchodního závodu kupce jednotlivce převzatého společností s ručením obmezeným podle čl. 22 obch. zák. musí obsahovati dodatek vyznačující, že přejímatelka firmy jest společností s ručením obmezeným.
(Rozh. ze dne 22. května 1939, R I 254/39.)
Správce konkursní podstaty zemřelého Emila Ch. domáhá se podle čl. 26 obch. zák. proti K., společnosti s ručením obmezeným v Praze, zákazu užívati firemního jména zemřelého. Odpůrkyně popřela opodstatněnost návrhu námitkou, že toto právo jí přísluší podle čl. 22 obch. zák., protože se stala majitelkou závodu zemřelého. Prvý soud rozhodnutí o návrhu odložil až do pravoplatného rozhodnutí rozepře o tom, zda a jak odpůrkyně nabyla závodu zemřelého. Rekursní soud návrhu vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Otázku, zdali »K., společnost s r. o. v Praze«, jest oprávněna vésti firmu kupce jednotlivce »Ch. a M.«, nabytou podle čl. 22 obch. zák., jest řešiti v rámci čl. 26 obch. zák. a nikoliv teprve v řízení, jež bude zahájeno o opovědí změny majitele firmy podle čl. 25 obch. zák. Neboť pachtovní právo zmíněné společnosti s r. o. k podniku firmy »Ch. a M.«, na základě něhož bylo zapsáno při firmě »Ch. a M.«, že pachtýřce přísluší firmu »Ch. a M.« znamenati některým z jednatelů jmenované společnosti s r. o., zaniklo dne 31. prosince 1937. Nyní opírá společnost s r. o. oprávnění k vedení firmy »Ch. a M.« o právo vlastnické k podniku a firmě »Ch. a M.«, které prý na ní přešlo podle dohody samočinně po uplynutí pachtovní doby. Otázka nabytí vlastnictví jest ale sporná a nebyla ve sporu o tom zahájeném dosud pravoplatně vyřešena. Nelze tudíž v tomto období opověděti změnu majitele firmy »Ch. a M.« podle čl. 25 obch. zák., nýbrž jest věc posuzovati jen podle čl. 26, odst. 2, obch. zák., to jest, zdali společnost s r. o. užívá firmy »Ch. a M.« jí nepříslušející. Podnět k takovému zákroku může vyjíti od kohokoliv (rozhodnutí čís. 10753 Sb. n. s.), tudíž i od správce konkursní podstaty pozůstalosti po Emilu Ch., majiteli firmy »Ch. a M.«. Neoprávněným užíváním firmy ve smyslu čl. 26, odst. 2, obch. zák. jest rozuměti, i když někdo užívá firmy, která odporuje zákonným předpisům o tvoření firmy, třeba že oprávnění k jejímu užívání bylo zapsáno do rejstříku, neboť takový rejstříkový zápis nenabývá právní moci a je neúčinný (rozhodnutí č. 7165 Sb. n. s.). Jde tedy jen o to, zda by byla »K., společnost s r. o. v Praze« oprávněna užívati firmy »Ch. a M.« i kdyby její tvrzené vlastnictví k podniku a firmě »Ch. a M.« bylo nesporné. I o společnosti s ručením obmezeným platí ustanovení čl. 26, odst. 2, obch. zák. přes to, že dle jeho slovného znění šlo by dle něho o zákaz používati určité firmy jen těm, kteří užívají této firmy podle předpisů tohoto titulu jim nepříslušející, kdežto předpis o znění firmy společnosti s obmezeným ručením je obsažen v § 5 zákona č. 58/1906 ř. z. a nikoliv v onom druhém titulu obchodního zákona. Neboť v onom titulu nemohlo býti zmínky o společnosti s ručením obmezeným, poněvadž tehdy nebyl tento společenský útvar zaveden. Poněvadž však onen druhý titul pojednává o obchodních firmách, tedy o tvoření firem, a na to klade důraz čl. 26, odst. 2, obch. zák. právě tak jako § 5 zákona č. 58/1906 ř. z. obsahuje rovněž předpisy o tvoření firmy společnosti s ručením obmezeným, nelze pochybovati o tom, že i o firmě společnosti s ručením obmezeným platí obchodní zákon, pokud zákon o společnosti s ručením obmezeným nemá odchylek. Odchylky od čl. 26, odst. 2, obch. zák. v onom zákoně není (srovnej i rozhodnutí č. 2670 sbírky A. C.). Nevyhovuje-li tudíž firma společnosti s obmezeným ručením předpisu § 5 zákona č. 58/1906 ř. z., lze proti ní postupovati podle čl. 26, odst. 2, obch. zák. Mylný je ale také názor stěžovatelčin, že § 5 zákona č. 58/1906 ř. z., zejména jeho odstavec 2, jenž ustanovuje, že firma společnosti s obmezeným ručením, ve všech případech má obsahovati v dodatku označení »společnost s obmezeným ručením« bez krácení slova »společnost«, se týká jen firmy společnosti při jejím vzniku a nikoliv firmy nabyté podle čl. 22 obch. zák. Je sice správné, že ten, kdo převzal trvající závod způsobem uvedeným v čl. 22 obch. zák., může se svolením dřívějšího majitele, po případě jeho dědiců vésti tento závod pod dosavadní firmou s dodatkem naznačujícím nástupnictví nebo bez něho a že jiný dodatek je nepřípustný (rozhodnutí č. 1688, 6218, 7165 Sb. n. s.). Avšak tato zásada platí jen potud, pokud ze zvláštních předpisů neplyne opak. A tomu jest tak právě při společnosti s ručením obmezeným, jejíž firma musí podle § 5, odst. 2, zákona č. 58/1906 ř. z. vždy obsahovati dodatek »společnost s ručením obmezeným«, takže i při používání firmy převzaté podle čl. 22 obch. zák. se bez tohoto dodatku obejíti nemůže. Není proto stěžovatelka ani jako přejímatelka firmy oprávněna vésti firmu »Ch. a M.« bez vhodného vyznačení, že přejímatelka firmy jest společností s ručením obmezeným. Je-li tomu tak, není zapotřebí vyhraditi rozhodnutí o návrhu správce konkursní podstaty na zákaz používati firmy »Ch. a M.« až po pravoplatném skončení zmíněného sporu.

Citace:

č. 17307. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 325-327.