Čís. 17476.

Činí-li si na plnění dlužníka nárok jak úřední komisař dosazený do podniku v sudetoněmeckém území, tak i jeho bývalý majitel, je tu důležitý důvod, aby dlužník složil své plnění k soudu.
Složením k soudu, jež se stalo za splnění zákonných podmínek, nastala soluce.
Dlužníka, jenž si nevyhradil vrácení složeného plnění, nelze žalovati, aby souhlasil s vydáním z deposita.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1939, Rv I 757/39.) Žalobce, žid, se domáhá upomínací žalobou zaplacení zbytku pohledávky 3 358 K 10 h za zboží, které bylo k objednávce žalované strany dodáno jeho firmou v Podmoklech. Žalobce tvrdí, že jest jediným majitelem žalující fy. Přestěhoval se do Prahy a jako jediný majitel fy jest zapsán ve firemním rejstříku a tudíž oprávněn k inkasu zažalované částky. Žalovaná strana podala proti platebnímu rozkazu odpor a složila zažalovanonu částku do soudního deposita. Vzhledem, k tomu změnil žalobce žalobní žádost tak, že žalovaná jest povinna dáti souhlas k tomu, aby obnos složený u okresního soudu v K. n. L. v částce 3 358 K 10 h byl vyplacen žalující straně a zaplatiti 6% úrok z této částky od 1. ledna 1939. Žalovaná vznesla proti žalobě námitku nedostatku aktivní legitimace, neboť do podniku žalobce byl ustanoven úřední komisař, který žalované sdělil, že veškeré platy za zboží dodané z továrny v Podmoklech jest poukázati na jeho adresu a že neuznává platy konané dřívějšímu majiteli nebo jeho cizozemské odbočce. Pohledávku samotnou žalovaná uznala. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Úřední komisař firmy žádal, aby zažalovaná pohledávka byla zaplacena v sídle firmy k rukám komisaře a popřel právo žalujícího majitele firmy k inkasu oné pohledávky. Prvý soud, třebas z uvedených dopisů neučinil žádného zjištění, dospěl ke správnému závěru, že na zažalovanou pohledávku si činily nárok dvě různé osoby a, že tu byl proto důležitý důvod pro složení peněz k soudu ve smyslu § 1425 obč. zák. Jest souhlasiti s vývody žalované, že dluh žalované strany složením k soudu zanikl a tím zanikly též veškeré závazky žalované strany z trhové smlouvy, neboť složení dluhu k soudu má účinek placení. Žalobce nemá proti žalované žádných dalších nároků ani ze zákona, ani ze smlouvy, zejména nemůže na ní žádati, aby projevila souhlas s tím, aby částka, která byla k jejímu návrhu přijata do soudní úschovy s tím, že má býti vyplacena tomu, kdo na ní má podle zákona nárok, byla vydána žalobci. Žaloba o souhlas s vydáním deposita, na kteroužto prosbu žalující strana změnila žalobu domáhající se původně zaplacení, není důvodná a měla býti zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Složení soudu stalo se v případě, o nějž jde, proto, že na plnění dlužnice-deponentky byly vzneseny odporující si nároky. Tato skutečnost, k níž přistoupilo ještě, že dlužnice-deponentka nebyla s to, aby posoudila, která z osob činících si nároky na plnění, je oprávněným věřitelem, byla odvolacími soudem právem ve shodě s judikaturou nejvyššího soudu (srov. rozh. č. 9354 Sb. n. s.) posouzena jako důležitý důvod pro složení k soudu ve smyslu ustanovení § 1425 obč. zák. Složení k soudu stalo se s určením, aby složená částka byla vyplacena tomu, kdo má na ni podle zákona nárok, a ti, kteří si činili na plnění dlužnice-deponentky odporující si nároky, byli o tomto složení k soudu 4. února 1939 vyrozumění. Složení k soudu stalo se, jak dovozeno, po právu, t. j. za splnění zákonných podmínek, a nastaly proto právní účinky soudního složení, spočívající v soluci (srov. Sedláček; Komentář, díl VI, str. 289 a Klang: Kommentar, díl IV, str. 422). Dlužnice-deponentka si vrácení deposita nevyhradila, práva disposice s depositem pozbyla a již proto je žaloba, by dala souhlas k vydání deposita žalobci, neopodstatněná.

Citace:

čís. 17476. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 635-637.