Čís. 17340.

Výhodu podle § 8 vlád. nař. č. 77/1936 nelze věřiteli přiznati, když se jí v rozvrhovém řízení ani výslovně ani poukazem na okolnost, že dražba byla odložena, nedovolával. Nestačí, žádá-li věřitel přisouzení úroků od určitého dne a jiného příslušenství, netvrdí-li, že jde o pohledávky s příslušenstvím vymáhané exekucemi a že tyto byly odloženy.
(Rozh. ze dne 14. června 1939, R II 29/39.)
V dražebním řízení, které bylo odloženo též podle § 1 vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n., přihlásila vymáhající věřitelka též přiznání úroků v pořadí jistiny od 1. července 1932, aniž tvrdila, že jde o pohledávky s příslušenstvím vymáhané exekucemi, jež byly odloženy. Prvý soud přiznal vymáhající věřitelce přihlášené úroky dospělé za 4 léta před uvedeným příklepem (16. září 1938), nikoliv úroky starší, jež přiznal v rámci kauce. Rekursní soud nevyhověl rekursu, pokud se jím vymáhající věřitelka domáhala přiznání oněch starších úroků v pořadí pohledávky. Důvody: Dražební řízení, o něž jde, bylo odloženo též podle § 1 vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. V § 8 vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. jest ustanoveno zcela všeobecně, že při odkladu exekuce se nevčítá do lhůt, jichž uplynutí je dle zákona pro věřitele spojeno s právní újmou, v případě § 1 doba od podání návrhu na povolení exekuce do dne, kdy bude nařízen prodej, k jehož výkonu skutečně došlo. Speciální otázka, prodlužuje-li se též tříletá lhůta pro zadržené úroky dle § 216 ex. ř., není však ve vl. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. řešena. Tato otázka jest upravena v § 12 vlád. nař. č. 251/1935 Sb. z. a n. Ustanovení § 12 vlád. nař. č. 251/1935 Sb. z. a n. nebylo zrušeno vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n., takže stále platí. Nepochybil proto prvý soud, když dle tohoto ustanovení přiřkl rekurentce v pořadí jistiny její hypotekární pohledávky úroky a úroky z prodlení jen za 4 roky před příklepem a když úroky starší přiřkl jen v rámci kauce 1000 K za vedlejší příslušenství.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka se marně snaží těžiti pro sebe z ustanovení § 8 vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. Výhody podle tohoto vládního nařízení se v přihlášce ani jinak v rozvrhovém řízení nedovolávala výslovně ani poukazem na okolnost, že byla dražba odložena. Nehledíc k tomu, že tím nedostála plně povinnosti, kterou zákon v §§ 210, 211 ex. ř. ukládá věřiteli, vymáhající věřitelka ve své stížnosti nijak určitě neoznačila, pro které z účtovaných položek v přihlášce se domáhá prodloužení lhůty. Podle § 8 vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. by mohlo jíti toliko o pohledávky s příslušenstvím, vymáhané exekucemi a jen pokud tyto byly odloženy ve smyslu tohoto vládního nařízení. To vymáhající věřitelka přesně nerozeznává, neboť se dovolává jen prvního z exekučních návrhů (ze dne 5. dubna 1934) a uvádí ve stížnosti jenom povšechně úroky a jiné příslušenství, navrhujíc přisouzení »úroků z prodlení ode dne 1. července 1932 v pořadí s jistinou«, dále pak »požární prémie 154.50 K a výloh 121.50 K v pořadí jistoty«. Tyto nároky nelze zjistiti porovnáním s přihláškou. Stížnosti nelze tedy již z těchto důvodů vyhověti, takže v souzené věci nebylo třeba uvažovati o tom, zda se předpis § 8 vlád. nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. týká i lhůty, která se podává z ustanovení § 216, odst. 2 ex. ř. a § 12 vlád. nař. č. 251/1935 Sb. z. a n.

Citace:

č. 17339. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 380-381.