Čís. 17515.

Pozůstalostní řízení po zůstavitelích, zemřelých před 16. březnem 1939, kteří po zřízení Protektorátu byli by nabyli německé státní příslušnosti nebo cizozemské státní příslušností, jest podle § 8 nařízení o výkonu soudnictví v občanských věcech právních Protektorátu Čechy a Morava ze dne 14. dubna 1939 RGB1. I., str. 759, převésti na příslušné německé soudy v Protektorátu.
To platí i v případě, má-li býti projednána pozůstalost co do substitučního jmění.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1939, R I 371/39)
Zůstavitel Rudolf M., zemřelý dne 12. dubna 1880, zanechal poslední pořízení ze dne 9. srpna 1879, sepsané v jazyku německém. Největší část svého jmění zanechal své osvojené dceři Justině, narozené v r. 1869, které byla odevzdací listinou městského delegovaného okresního soudu pro Staré a Nové město v P. ze dne 14. prosince 1880 jako jediné přihlásivší se dědičce pozůstalost odevzdána. Část pozůstalostního jmění byla stižena fideikomisární substitucí. Justina M., provdaná F., vdova po vrchním zvěrolékaři v B., zemřela 23. října 1937. Podle spisu D. okresního soudu civilního pro B. byla národnosti německé. Rudolf M. byl nepochybně příslušníkem německého národa. Marie R., jež jest jedinou osvojenou dcerou Justiny F. se domáhá nyní vydání soudního deposita 40 000 K, jež pochází z pozůstalosti Rudolfa M. a byly vázány fideikomisární substitucí. Při tom zastává názor, že její nárok je dán ustanovením prvního zůstavitele, poněvadž substituční jmění patří k pozůstalosti prvního zůstavitele, nikoliv předního dědice. Nižší soudy odkázaly navrhovatelku s jejím nárokem na pořad práva.
Nejvyšší soud odstoupil tuto právní věc příslušnému německému soudu.
Důvody:
Podle § 1 č. 3 nařízení o výkonu soudnictví v občanských věcech právních v Protektorátu Čechy a Morava ze dne 14. dubna 1939, RGB1. I., str. 759, je německá soudní příslušnost ve věcech nesporného řízení odůvodněna, pokud podle předpisů německého práva je rozhodná státní příslušnost určité osoby pro použití práva a tato osoba není státním příslušníkem Protektorátu. Podle smyslu a účelu tohoto ustanovení lze je vykládati jen tak, že též pozůstalostní řízení po zůstavitelích, zemřelých před 16. březnem 1939, kteří po zřízení Protektorátu byli by nabyli německé státní příslušnosti nebo cizozemské státní příslušnosti, jest podle § 8 z moci úřední převésti na příslušné německé soudy v Protektorátu. Vztahuje se tudíž příslušnost německých soudů také na tuto pozůstalostní věc. Bude proto na prvním soudě, aby úřední spisy o této převáděné věci právní odevzdal příslušnému německému úřadu.

Citace:

čís. 17515. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 716-717.