Čís. 17409.

Pro závazek podle § 3 vyživ. zák. rozhoduje skutečnost, že třetí osoba poskytuje výživu anebo jiné prostředky, netvrdí-li, že nevěděla o závazku povinného, a nelze-li ze zjištěných skutečností usuzovati, že by při obyčejné bedlivosti nemohla poznati, že svou podporu maří nebo ztěžuje plnění závazku k výživě.
(Rozh. ze dne 11. října 1939, Rv I 959/39.)
Žalobkyně domáhá se na svém manželovi a jeho sestře Marii P. solidárně placení výživného, na Marii P. proto, že tato žalobkynina manžela živí a umožňuje mu tak, aby si nehleděl výdělečné činnosti. Nižší soudy zamítly žalobu, pokud jí žalobkyně uplatňovala svůj nárok také proti Marii P., odvolací soud z těchto důvodů: Podle § 3 zák. č. 4/31 Sb. z. a n. je předpokladem nároku tam zmíněného to, že si podporovaný nehledí výdělečné činnosti uložené mu v § 1 uved. zákona. K tomu tudíž, aby bylo lze žalované Marii P. uložiti náhradní alimentační povinnost, bylo by třeba, aby podpora žalobkynina manžela žalovanou Marii P. byla příčinou toho, že si tento nehledí výdělečné činnosti. Ze zjištění prvého soudu však plyne, že žalovaná podporuje žalobkynina manžela jen proto, aby si udržel výdělečnou schopnost, a toto zjištění nebylo napadeno. Nelze proto říci, že podpora, která se žalobkyninu manželu dostává od žalované, je příčinou toho, že týž nevykonává výdělečnou činnost, nýbrž lze spíše usuzovati na to, že jeho nezaměstnanost je příčinou toho, že se mu dostává podpory.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby i pokud jde o žalovanou Marii P.
Důvody:
Nižší soudy vyložily mylně ustanovení § 3 alim. zákona, neboť pro závazek tam stanovený rozhoduje objektivní skutečnost poskytování výživy nebo jiných prostředku, když žalovaná ani netvrdila, že by nevěděla o závazku svého bratra a ze zjištěných skutečností nelze usuzovati na to, že by při obyčejné bedlivosti nemohla poznati, že svou podporou maří nebo aspoň ztěžuje plnění závazku svého bratra vůči jeho manželce. Tím právě, že žalovaná Marie P. poskytovala svému bratru Jiřímu výživu, ač k tomu neměla zákonné povinnosti, umožňovala mu, že si nehleděl výdělečné činnosti, uložené mu v § 1 alim. zák., v čemž jest spatřovati podporování po rozumu § 3 alim. zák.

Citace:

č. 17409. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 499-500.