Čís. 17398.Nárok na odbytné, tkvící ve vl. nař. č. 305/1922 Sb. z. a n. o zaopatření trvalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, který uplatňuje statkový úředník mezi jinými nároky z důvodu svého předčasného propuštění, nepodléhá preklusi podle § 33 zák. č. 9/1914 ř. z.(Rozh. ze dne 30. září 1939, Rv I 345/39.)Proti nároku žalobce, statkového úředníka ve smyslu zák. čís. 9/1914 ř. z., na odbytné a na doplatek na mzdě v penězích i naturáliích na mítla žalovaná mimo jiné preklusi těchto nároků podle § 33 řeč. zák. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, nové jednání a rozhodnutí a uvedl v otázce, o kterou jde, vdůvodech:žalovaná strana uplatnila jak proti nároku na odbytné, tak proti nároku na doplatek na mzdě a na naturáliích promlčení, správně preklusi podle § 40 zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. Poněvadž žalobce byl statkovým úředníkem, jest věc posuzovati podle § 33 zák. č. 9/1914 ř. z. Podle tohoto ustanovení jest náhradní nároky statkového úředníka z předčasného propuštění uplatniti do šesti měsíců po dni propuštění. Tato lhůta jest propadnou lhůtou, k níž jest přihlížeti z moci úřední, a počíná běžeti dnem, kdy došlo k předčasnému propuštění úředníka (srov. rozh. č. 14656 Sb. n. s.). V souzeném případu došlo k výpovědi žalobcově dopisem žalované ze dne 20. dubna 1937, žaloba pak byla podána dne 31. března 1938, což bylo po uplynutí uvedené propadné lhůty. Názor odvolacího soudu, že běh lhůty počíná od skončení služebního poměru, není správný. Avšak pokud jde o odbytné, nejde tu o náhradní nárok z důvodu předčasného zrušení služební smlouvy, nýbrž o nárok z prohlášeni z 24. prosince 1936 učiněného vůči státnímu pozemkovému úřadu, jímž byl upraven služební poměr mezi stranami, tedy ze zvláštní smlouvy, která tvořila část smlouvy služební. Tento nárok nepodléhá preklusi podle § 33 cit. zák.