Čís. 17478.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvé stolice ve sporu, v němž se několik žalobců domáhá zaplacení pohledávky převyšující částku 7 000 K, je dovolání žalobců přece nepřípustné (§ 502, odst. 3 c. ř. s.), jestliže ani nepřednesli, že jsou podle dohody stran oprávněni požadovati celou pohledávku nikou nerozdílnou (§ 892 obč. zák.), ani to nevyplývá ze skutkového děje, a jestliže částka připadající takto na každého z žalobců (§ 889 obč. zák.), nepřevyšuje 7 000 K.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1939, Rv I 1201/39.)
Žalobci Antonín F. a Karla F. domáhají se na žalovaných Bohuslavu P. a Marii P. zaplacení 12 700 K. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Žalobci Antonín a Karla F. domáhají se žalobou proti Bohuslavu a Marii P. zaplacení pohledávek, na něž mají nárok podle mimosoudní dohody ze dne 17. května 1933, kterou urovnali spor o splnění kupní smlouvy o velkostatku u krajského soudu civilního v P. Po omezení odvolání žalobci při ústním jednání ze dne 27. června 1939 zůstaly předmětem sporu pohledávky, jimiž prý žalovaní při vyúčtování proti úmluvě ze dne 17. května 1933 žalobce zatížili a to: 1. pohledávka na zaplacení částky 9 460 K na útratách Dr. R., jež měly žalovaní hraditi ze svého, 2. částka 2 700 K z manipulačních poplatků a 3. částka 540 K z vkladného poplatku, o kteréžto poplatky žalovaní proti úmluvě žalobcům méně k dobru připsali. Jde tedy o plnění dělitelné a ježto žalobci nepřednesli a ze skutkového děje nevyplývá, že podle dohody stran byl každý ze žalobců oprávněn požadovati po žalovaných celou pohledávku. rukou nerozdílnou (§ 892 o. zák. obč.), jest každý ze žalobců oprávněn požadovati jen polovici (§ 889 o. zák. obč.). Dovolání napadá potvrzující rozsudek odvolacího soudu. Jest tedy posouditi přípustnost dovolání co do každého, byť i v jedné žalobě uplatněného nároku toho kterého žalobce samostatně (§ 227 c. ř. s.). Celý nárok činí 12 700 K, takže na jednoho každého žalobce připadá 6 350 K, tedy částka 7 000 K nepřevyšující. Není proto dovolání podle § 502, odst. 3 c. ř. s. přípustné.

Citace:

čís. 17478. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 638-639.