Čís. 17417.Vydražitele, který nabyl vlastnictví k nemovitosti (její ideální části) pravoplatným příklepem (§§ 156, 237 ex. ř.), jest pokládati za vlastníka, proti němuž může býti uplatněn nárok na zrušení spoluvlastnictví, třebas ještě nedošlo ke knihovnímu vkladu nabytého vlastnictví.(Rozh. ze dne 13. října 1939, Rv I 934/39.) Žalobci jsou spoluvlastníky jedné ideální poloviny domu čp. 14 ve V. Druhou polovinu nemovitosti koupil žalovaný v dražbě dne 19. listopadu 1937. Poněvadž prý vlastnictví k nemovitosti nelze reálně rozděliti a žalovaný se zdráhá svoliti k rozdělení nemovitosti, domáhají se žalobci výroku, že jest žalovaný povinen trpěti rozdělení spoluvlastnictví k nemovitosti zapsané ve vl. č. 13 pozemkové knihy kat. území V. veřejnou dražbou a rozdělením výtěžku mezi žalobce a žalovaného rovným dílem. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Dovolání se zabývá jen námitkou, že žalovaný nemůže býti žalován na zrušení spoluvlastnictví k domu čp. 14 ve V., jehož ideální polovice nabyl pravoplatným příklepem dne 19. listopadu 1937, poněvadž jeho právo vlastnické k ideální polovici domu dosud nebylo vloženo do pozemkové knihy. Názor dovolatelův, že žalován o rozdělení společné věci může býti ve všech případech jen knihovní vlastník, není všeobecně správný. Jestliže žalovaný nabyl vlastnictví k ideální polovici jmenovaného domu příklepem, jest jeho právo posuzovati podle §§ 156 a 237 ex. ř., jimiž byl změněn § 431 obč. zák. Příklep jest pravotvorné rozhodnutí, zvláštní způsob převedení vlastnictví vydražené nemovitosti na vydražitele vytvořený exekučním řádem. Vlastnictví tu přechází udělením příklepu. Následující vklad zjišťuje jen dříve nabyté vlastnictví (§ 237 ex. ř.), má tedy význam jen deklaratorní. Poněvadž v souzeném případě nabyl příklep též právní moci, jest považovati žalovaného za vlastníka, proti němuž může býti uplatněn nárok na zrušení spoluvlastnictví.