Čís. 17313.

Uvedl-li vymáhající věřitel v exekučním návrhu mimo jiné údaje, jichž je třeba k povolení exekuce (§§ 3, 54, 55 ex. ř.), že vymáhaná pohledávka je zajištěná zástavním právem na nemovitosti dlužníka, proti němuž bylo zahájeno zemědělské vyrovnací řízení, že však zástavní právo vymáhajícího věřitele na odděleně uspokojení není tímto řízením dotčeno (§§ 13, 14 vyr. ř., §§ 3, 9 vl. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.), a že jde o nemovitost, která není nemovitostí zemědělského podniku (pískový lom), a osvědčil-li tato tvrzení, nepřekáží ustanovení § 21, odst. 1, vl. nář. č. 76/1936 Sb. z. a n. povolení exekuce vnucenou správou.
Osvědčení tvrzení lze po případě spatřovati již v tom, že byla témuž věřiteli na tutéž nemovitost za stejných okolností již jednou exekuce vnucenou správou povolena.
Odklad exekučních úkonů, nařízený vyrovnacím komisařem podle § 9 a vl. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. v doslovu čl. I, č. 4 vl. nař. č. 259/1936 Sb. z. a n. v dražebním řízení nepřekáží povolení exekuce vnucenou správou.
(Rozh. ze dne 24. května 1939, R I 18/39.) Srov. rozh. č. 17042, 17124 Sb. n. s.
Prvý soud povolil vymáhající straně exekuci vnucenou správou pískového lomu. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Z exekučního návrhu i ze spisu č. j. Kv..., k nimž musí soud exekuci povolující i soud rekursní vzíti zřetel z úřadu (rozh. č. 11800, 11963, 14014 Sb. n. s.) jest zjištěno, že proti straně povinné bylo zahájeno usnesením ze dne 27. října 1936 zemědělské vyrovnací řízení podle vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. Vymáhající strana nabyla podle dlužního úpisu ze dne 26. května 1931 pro svoji pohledávku 20000 Kč smluvní zástavní právo na nemovitostech strany povinné. Tato pohledávka v celkové částce 24163.90 Kč jest podle rozsudku rekursního soudu ze dne 24. července 1934 č. j. Ck.. vymáhána na straně povinné exekucí nucenou dražbou těchto nemovitostí, jež dosuď skončena není. Exekuční návrh, o který nyní jde a podaný dne 26. září 1938, tedy po zahájení zemědělského vyrovnacího řízení, které dosud není skončeno, odůvodnila vymáhající strana tím, že jako oddělná věřitelka jest podle § 12 vyr. ř. a § 9 a násl. nař. čís. 76/1936 Sb. z. a n. k exekuci oprávněna, ježto lomy, na něž má právě býti vedena exekuce, nejsou nemovitosti ve smyslu § 1, odst. 2, řeč. nař. Proti povolení exekuce brojí povinná strana, namítajíc její nepřípustnost poukazem na ustanovení § 21 nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. Otázka, zda jde o nemovitosti zemědělského podniku strany povinné, nemůže býti řešena, když zemědělské vyrovnací řízení jest dosud v běhu, v exekučním řízení, ježto o tom povolán jest rozhodnouti jedině vyrovnací soud, pokud se týče vyrovnací komisař. Rozhodnutí to jest pro exekuční soud (soud exekuci povolující) závazné. Nehledě k tomu, že vymáhající strana v návrhu proti předpisu § 55, odst. 2, ex. ř. neosvědčila ani neprokázala, že nejde o nemovitosti zemědělského podniku strany povinné, byla tato otázka již pravoplatně vyřešena jednak rozhodnutím vrchního soudu v P. ze dne 12. prosince 1936, jednak pravoplatným usnesením vyrovnacího komisaře ze dne 11. února 1938, jímž byla určena odhadní hodnota nemovitostí zemědělského podniku strany povinné, v níž jsou zahrnuty i lomy, na něž žádaná exekuce má býti vedena. Jest proto pozemky ty považovati za součást nemovitostí zemědělského podniku strany povinné a jest proto se zřetelem na ustanovení § 21 nař. č. 77/1936 Sb. z. a n. po zahájení jeho až do doby jeho splnění pro pohledávku na nemovitostech těch knihovně zajištěnou přípustná odchylka od ustanovení § 13 vyr. ř. jen za předpokladu § 21 nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. Že předpoklady ty jsou splněny, musí vymáhající strana již v návrhu na povolení exekuce podle § 55, odst. 2, ex. ř. dokázati. To se však v tomto případě nestalo. Poněvadž z návrhu nelze bezpečně seznati, zda vymáhající strana nenavrhuje snad také exekuci vnucenou správou lomu jako samostatného podniku, zabýval se rekursní soud věcí i s tohoto hlediska a dospěl k názoru, že ani pak by žádaná exekuce nemohla býti povolena vzhledem k ustanovení § 12 vyr. ř. a § 3 nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde pouze o to, zda ustanovení § 21, odst. 1, vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. nepřekáželo tomu, aby byla povolená exekuce vnucenou správou. Pro posouzení této otázky je tedy rozhodný především stav věci, jaký tu byl podle tvrzení obsaženého v exekučním návrhu (§§ 3, 54, 55, odst. 2, ex. ř.). Podle obsahu exekučního návrhu jest vymáhána pohledávka zajištěná zástavním právem na nemovitostech dlužníků a toto právo vymáhajícího věřitele na oddělené uspokojení nebylo dotčeno zemědělským vyrovnacím řízením Kv ... a Kv ..., zahájeným k návrhu dlužníků (§§ 13, 14 vyr. ř., §§ 3 a 9 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.). Vymáhající věřitel dále uvedl výslovně v exekučním návrhu, že jde o pískový lom (poz. parc. č. 121/1 a 122/2 v R., vložka č. 15 poz. knihy kat. území R.), který není nemovitostí zemědělského podniku. Vymáhající věřitel navrhl vnucenou správu jen tohoto pískového lomu. Tvrzení vymáhajícího věřitele bylo dostatečně osvědčeno již tou okolností, že za stejných podmínek byla exekuce vnucenou správou téhož pískového lomu již povolena pravoplatně usnesením ze dne 30. srpna 1938 č. j. E... Ustanovení § 21, odst. 1, vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. zakazuje vymáhání dluhů pouze z nemovitostí zemědělského podniku vyrovnacího dlužníka a nikoliv též z jiných nemovitostí (srov. rozh. č. 17042 Sb. n. s.). Podle exekučního návrhu, který obsahuje veškerá udání, jichž bylo třeba k rozhodnutí o povolení exekuce, nejde o zemědělský podnik a nebylo ani jinak překážky proti povolení navrhované exekuce. Jestliže snad tvrzení vymáhajícího věřitele neodpovídalo úplně skutečnosti a jestliže by podle toho po bližším zjištění exekuce přece jen nebyla přípustná zcela nebo částečně, pak by mohlo jíti jen o její zrušení nebo omezení (§§ 39, č. 2, 41 ex. ř,). Podotýká se k vývodům rekursu dlužníků, že odklad exekučních úkonů, nařízený vyrovnacím komisařem podle § 9 a) vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. v doslovu čl. I, č. 4 vlád. nař. č. 259/1936, v dražebním řízení, nemohl ovšem překážeti povolení exekuce vnucenou správou.

Citace:

č. 17313. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 334-337.