Čís. 6688.

Proti nároku manželky na výživné podle dvorského dekretu ze dne 4. ledna 1841, čís. 531 sb. z. s., nemůže manžel namítati započtením peněžitou vzájemnou pohledávku.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1927, Rv I 1796/26.)
Žalovaná rozvedená manželka vedla proti manželi exekuci ku vydobytí výživného, přiznaného jí podle dvorského dekretu ze dne 4. května 1841 čís. 531 sb. z. s. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se manžel nepřípustnosti exekuce vzhledem ku vzájemné útratové pohledávce, vymáhanou pohledávku převyšující. Procesní soud prvé stolice prohlásil exekuci nepřípustnou vzhledem k započtení vzájemné pohledávky. Odvolací soud žalobu zamítl mimo jiné z těchto důvodů: Neodůvodněn jest žalobní nárok, poněvadž exekuce směřuje k vydobytí nároku na výživné. Dvorní dekret ze dne 4. ledna 1841 čís. 531 sb. z. s. mluví výslovně o »Verabreichung eines anständigen Unterhaltes« tedy o poskytování slušné výživy. Tato výživa, jak ji má na zřeteli toto ustanovení, má co do hmotné stránky tutéž povahu a vlastnost jako »slušná výživa«, kterou jest povinen manžel manželce podle §u 91 obč. zák. poskytovati, a jako »přiměřená výživa«, kterou může požadovati na rozvodu nevinná strana podle §u 1264 obč. zák. Rozdíl jest pouze vtom, že návrh na výživu podle §u 91 a 1264 obč. zák. zakládá se již v zákoně, kdežto, jde-li o slušnou výživu z důvodu cit. dvorského dekretu, může ji soudce za podmínek tam uvedených rozvedenému manželu od případu к případu se zřetelem na všechny okolnosti a z důvodu slušnosti přiřknouti. Jinak však jde o výživné, ať se jedná o výživné z důvodu § 91, 1264 obč. zák. neb o výživné přisouzené na základě uvedeného dvorského dekretu. Dekret tento mluví o »poskytování výživy«, ustanovení §u 91 obč .zák. pak o zaopatření výživy (Unterhalt zu verschaffen). Již ze slov »Verabreichung« a »verschaffen« plyne, že zákon v prvé řadě má na zřeteli poskytování výživy »in natura« a že výživné stanovené v penězích jest pouze náhražkou této výživy. Právem uvádí proto odvolatelka, že pohledávku žalobcovu nelze započítati na výživné, jež žalovaná exekucí vymáhá, neboť pohledávky nejsou stejnorodé (§ 1440 obč. zák.) a již proto započtení vzájemných těchto pohle- — Čís. 6689 —
58
dávek místa míti nemůže. Jak shora uvedeno mluví zákon jakož i shora uvedený dekret o »slušné výživě«. Z výrazu tohoto jakož i z úmyslu zákona plyne, že ustanovení tato mají za účel zabezpečiti výživu manželky na rozvodu nevinné nebo v tom případě, kde manželství z viny obou stran bylo rozvedeno. Tento účel však by byl zmařen, kdyby manželu bylo dovoleno si odečísti od výživného, od peníze naturální výživné nahrazujícího, své vzájemné pohledávání proti manželce, neboť tím by účelu zákona, to jest zabezpečiti manželce slušnou výživu dosaženo nebylo, naopak přivoděn byl by stav, že by manželce se této slušné výživy vůbec nedostalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní názor dovolatele (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), že pohledávka na slušné výživné 400 Kč měsíčně přiznaná žalované dle dvor. dekretu ze dne 4. ledna 1841 č. 531 sb. z. s. vymáhaná exekučně žalovanou ve výši 7.200 Kč a ke súčtování žalobcem uplatněná vzájemná pohledávka útrat 25.000 Kč, jsou pohledávky stejnorodé a tudíž ze súčtování dle §u 1440 obč. zák. vyloučeny nejsou, nelze sdíleli a to z důvodů, které výstižně uvedl již soud odvolací, a které odpovídají zákonu i dosavadní praxi (viz repert. nálezů č. 106). Vzhledem к tomu, že není započtení přípustné (§ 1440 obč. z.), nebylo třeba uvažovati, zda jest správným další názor odvolacího soudu, že zde není podmínek oposiční žaloby dle §u 35 ex. ř.

Citace:

Čís. 6688. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 85-86.