Č. 1197.

Pozemková reforma: Odepření souhlasu ke zcizení zabraných nemovitostí podle § 7 zák. zábor. z důvodu, že strana kupující bude se moci v brzké době domáhati nemovitostí těch v řízení přídělovém, nemá opory v zákoně.
(Nález ze dne 2. března 1922 č. 3022.)
Věc: J. C-M. v C. (adv. Dr. R. Saturník z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran odepření souhlasu ke zcizení pozemků.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: — — — Stpú nař. výnosem nevyhověl žádosti správy velkostatku S. za udělení souhlasu ke zcizení části pozemku č. kat. — v L. Josefu F. z toho důvodu, že velkostatek bude letos převzat, a Josef F. bude se moci v rámci řízení přídělového ucházeti o příděl pozemků.
— — — — — —
Rovněž tak nevyhověl stpú druhým výnosem žádosti téže správy za udělení souhlasu k prodeji pozemků č. kat. — a — ve S. pro okresní správní komisi ve S. k výstavbě humanitních ústavů na těchto, pozemcích. Velkostatek nabídl ve vyvlastňovacím řízení okresní správní komisi, že pozemky ty dobrovolně odprodá a vyžádá souhlas stpú pro toto zcizení.
— — — — — —
O stížnostech uvážil nss toto:
ad 1.— — — —
Na rozdíl od nálezu z dnešního dne č. 3021 (Boh. č. 1196 adm.) nemohl sice nss odepříti přípustnost námitce, že rozhodnutí je zmatečné, protože se zakládá na usnesení správ. výboru, jehož pravomoc již zanikla, neboť tu nejde o případ, kdy má předpis o vyžádání souhlasu správ, výboru povahu pouhé instruktionelní direktivy, jako tomu je při stanovení postupu, v jakém zabraný majetek má býti přejímán, musil však námitku tu uznati za bezpodstatnou, neboť ze spisů nevychází nikterak na jevo, že by byl správní výbor vůbec při rozhodování věci se zúčastnil, a také nelze tvrditi, že by dle zákona zúčastniti se musil.
Ve věci samé sluší uvážiti, že naříkaná rozhodnutí opírají se vlastně o důvody dva, a sice shledává stpú překážku pro udělení souhlasu ke zcizení jednak v tom, že velkostatek má býti v roce 1921 převzat, a uchazeči o pozemky budou se moci domáhati pozemků v rámci řízení přídělového, jednak že propuštěním pozemků ze záboru rušilo by se účelně řešení úpravy pozemkového vlastnictví na velkostatku.
Pokud stížnosti brojí proti těmto důvodům nař. rozhodnutí, nemohl jim nss odepříti důvodnost.
Podle stálé judikatury nss nemůže státní pozemkový úřad, když udílí nebo odpírá souhlas k propuštění ze záboru dle § 7 zábor. zák., postupovati zcela libovolně, nýbrž musí se pohybovati v mezích, daných mu účelem zákona záborového. Zákony o pozemkové reformě nevylučují totiž zúplna disposiční právo vlastníkovo se zabranými nemovitostmi, nýbrž omezují je pouze potud, pokud toho je potřebí k provedení účelů, jichž se stát pozemkovou reformou snaží dosíci. Z toho jest zřejmo, že stpú může odepříti udělení žádaného souhlasu k disposicím vlastníkovým jen tehdy, když by disposice ty rušily provádění pozemkové reformy na zabraných nemovitostech. S tohoto hlediska posuzovati jest také důvody, na nichž žal. úřad založil své rozhodnutí.
V tom směru pak nutno konstatovati, že nehledě k tomu, zda bylo lze převzíti majetek st-lův ve lhůtě v rozhodnutí uvedené, a zda přídělové řízení bezprostředně bylo zahájeno, jak rozhodnutí tvrdí, stížnosti však popírají, nelze spatřovati nějaké ohrožení nebo stížení provedení pozemkové reformy jen v tom, že se ze záboru propustí pozemek pro osobu nebo korporaci, jež by se mohla v brzké době domáhati tohoto pozemku v řádném řízení přídělovém. Úřad také, přiváděje tento důvod k platnosti, netvrdí, že by propuštěním ze záboru nastaly nějaké škodlivé účinky pro provádění pozemkové reformy, nýbrž odpírá souhlas jedině proto, že přání nabyvatelů pozemků bude moci býti vyhověno v krátké době přídělem úředním.
Nespatřuje-li však stpú, pokud o tento důvod jde, ve zcizovacích aktech stížení nebo maření pozemkové reformy a odepřel-li souhlasí svůj z důvodu jiného, pak zřejmě vybočil z mezí daných jeho uvažování účelem zák. zábor. a bylo by zajisté zrušiti rozhodnutí jeho jako nezákonná, kdyby neobstál ani druhý důvod, o který se nař. rozhodnutí opírají.
Pokud pak žal. úřad odůvodnil své rozhodnutí tím, že by propuštění ze záboru rušilo účelné řešení úpravy pozemkového vlastnictví na zabraném velkostatku, nevybočil ovšem z mezí daných mu zákony o pozemkové reformě, a nelze shledávati v tomto výroku jeho nějakou nezákonnost. St-lé však popírají správnost tohoto úsudku uvádějíce, že zcizení k účelům stavebním státem podporovaným a k účelům humanitním, jimž zákon přídělový dává před jinými účely přednost, není v odporu s cíli, které sleduji zákony o pozemkové reformě.
Úřad, ačkoliv připouští možnost, že oba uchazeči budou moci nabýti požadovaných jimi pozemků v řádném řízení přídělovém, přece odpírá st-lům souhlas k dobrovolnému přenechání pozemků z důvodu, že propuštění ze záboru vadilo by účelnému řešení úpravy pozemkového vlastnictví na velkostatku. Z jakých skutkových okolností žal. úřad vycházel, když k tomuto seznání dospěl, nař. rozhodnutí vysvětlení nepodávají. Nedostatek řádného odůvodnění jich v tom směru byl však s to stížiti st-li obranu proti rozhodnutím těm a nss-u bylo tím znemožněno posouditi, zda uvedený úsudek úřadu utvořen byl v řízení prostém vad dle § 6, odst. 2 zák. o ss. Zakládá tudíž nedostatek onen podstatnou vadu řízení, jež způsobuje, že nař. rozhodnutí ani o druhý důvod svůj opřena býti nemohou. — — —

Citace:

č. 1197. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 349-350.