Č. 1484

.
Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Počítá-li se při vyměření přírůstku hodnoty jako hodnota nabývací obecná hodnota k 1. lednu 1903, nelze při výpočtu procenta snížení dávky podle § 13 česk. ř. dávk. z r. 1915 hleděti k době držby před 1. lednem 1903.
(Nález ze dne 1. září 1922 č. 9906.)
Prejudikatura: odchylná pro Slezsko — Boh. č. 1006 adm.
Věc: Filip D. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze
o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla st-li vyměřena dávka z přírůstku hodnoty z převedu domu č. p. — na Král. Vinohradech, jehož majitelem byl od 23. září 1895, na základě kupní smlouvy ze dne 16. března 1917 částkou 2261 K 62 h; při tom srazil úřad s dávky per 2827 K 02 h dle § 13, odst. 1. a 2. dávk. ř. — cís. pat. z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. — vypočtené 20%, pokládaje za to, že držba pro vyměření dávky rozhodná trvala více než 10 a ne déle než 15 let, ježto se podle § 12, odst. 1. věty druhé cit. zák. nepřihlíží při vyšetřování rozhodné držby k době před 1. lednem 1903.
Stížnost namítající rozhodnutí tomu nezákonnost uvádí, že názor žal. úřadu není správný. Na dobu před 1. lednem 1903 nehledí se podle § 12, odst. 1. d. ř. při vyšetření přírůstku hodnoty zjištěného podle §§ 5 až 11, a v té příčině rozhodné doby držby; rozhodným jest v tomto směru obsah a doba zcizovacího jednání, jež jest základem převodu; § 12 jedná prý dle nadpisu svého o základu pro vyměření a tu zákon nechce dávce podrobiti onen přírůstek na ceně, který povstal před 1. lednem 1903; ustanovení toto se však prý nevztahuje na výpočet doby držby za účelem stanovení srážky § 13 dávk. ř. Podle § 13 poskytuje se i 50% srážka při držbě více než 25 let; dávkový úřad vydaný 29. prosince 1915 s působností do 31. prosince 1917 by však podle výkladu žal. úřadu připustil nanejvýš rozhodnou dobu držby 15 let a srážku 20%; z rozporu toho jest prý zjevno, že nelze sdíleti názor žal. úřadu, a sluší míti za to, že pokud jde o percentuelní snížení dávky, počítá se do doby držby i doba před 1. lednem 1903; dle toho má st-l nárok na slevu 30%.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Výkladu st-lovu nelze přisvědčiti; § 13, odst. 4 česk. ř. dávk. přihlíží při stanovení percentuelní srážky výslovné jen k držbě pro vyměření dávky rozhodné. Doba tato jest však určena v § 12, který jedná o základu pro vyměření dávky a výslovně z tohoto základu vylučuje držbu před 1. lednem 1903; z toho plyne, že ustanovení § 13, odst. 4. podle znění a smyslu odpovídá úplně ustanovení § 12, a jest z toho zřejmo, že zákonodárce v žádném směru nepřipustil, aby bylo hleděno na dobu před 1. lednem 1903: rozpor st-lem namítaný jest jen zdánlivý a vysvětluje se tím, že zákonodárce počítal s případným pozdějším prodloužením působnosti zákona, takže by se mohly vyskytnouti případy držby i nejdelšího trvání v § 12 uvedeného (srv. nález víd. správního soudu Budw. č. 12126 A).
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1484. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 974-975.