Č. 10475.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: I. * Rozhoduje o odvolání poplatníka z rozhodnutí okresního úřadu ve věci dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, není zem. úřad za účinnosti dávk. pravidel č. 143/22 Sb. oprávněn rozhodnutí to z moci úřední změniti v neprospěch odvolatele. — II. »Dohoda« ve smyslu § 17 odst. 4 dávk. pravidel č. 143/22 Sb. tu není, vezme-li vyměřovací úřad prostě za základ vyměření dávky cenu stranou udanou. — III. Při určení obecné hodnoty nelze bráti zřetel na skutečnost, že prodaná nemovitost je pod záborem a nemůže tudíž býti prodána ve volném obchodě.
(Nález ze dne 6. dubna 1933 č. 19406/30.)

Prejudikatura: Boh. A 4314/25, 9777/32; 10106/32; 794/
21, 828/21.
Věc: Emanuel A. v T. (adv. Dr. Al. Török z Bratislavy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím žal. úřad z moci úřední zrušil rozhodnutí okresního úřadu z 22. února 1927 na újmu st-le, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Smlouvou z 15. března 1923 prodal st-l svůj dvůr v K. Jindřichu P. za 450000 Kč. Platebním rozkazem starosty obce K. z 1. dubna 1924 vyměřena z převodu toho dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí na základě nabývací hodnoty 90000 Kč vyměřovacím úřadem upravené, a zcizovací hodnoty 450000 Kč částkou 86511 Kč. Podané odvolání obecní zastupitelstvo usnesením z 11. června 1924 zamítlo. K dalšímu odvolání okresní výbor rozhodnutím z 20. listopadu 1924 nařídil provedení nového vyměřovacího řízení podle předpisu § 17 dávk. prav. V řízení tom — když se strany o hodnotách nedohodly — zjištěna soudním odhadem nabývací hodnota k 1. lednu 1914 částkou 1200 K za 1 kat. jitro, t. j. celkem 277800 Kč, zcizovací hodnota 5000 Kč za 1 kat. jitro, t. j. úhrnem 1157500 Kč, a na přání st-le zcizovací hodnota s ohledem na to, že šlo o nemovitost spadající pod zábor, částkou 509300 Kč (2200 Kč za 1 kat. jitro). Na to platebním rozkazem z 26. září 1925 vyměřena dávka na základě nabývací hodnoty 277800 Kč a zcizovací hodnoty 1157000 Kč částkou 209160 Kč 25 hal. Podané odvolání bylo usnesením obecního zastupitelstva z 24. října 1925 zamítnuto.
K dalšímu odvolání, jež brojilo proti nabývací a zcizovací hodnotě a uplatňovalo investice, okresní úřad rozhodnutím z 22. února 1927 sice odvolání zamítl, ale vyslovil, že za zcizovací hodnotu vzíti jest částku 3000 Kč za jitro jakožto průměr mezi znalci odhadnutou hodnotou 5000 Kč za půdu volnou a 2200 Kč za půdu zabranou. Z rozhodnutí toho odvolal se st-l a opakuje námitky dřívějších rekursů žádal, aby za základ vyměření dávky vzata byla nabývací hodnota 1203 Kč za kat. jitro a zcizovací hodnota 450000 Kč.
Na to zemský úřad vydal nař. rozhodnutí z 10. září 1928, kterým odvolání zamítl jako neodůvodněné, současně však zrušil z moci úřední rozhodnutí okresního úřadu z 22. března recte února 1927 a potvrdil platební rozkaz z 26. září 1925. V důvodech uvedl v podstatě: Podle dávkových pravidel má dávka postihnouti objektivní přírůstek hodnoty. Výsledek soudního odhadu hodnot jest pro vyměřovací úřad závazný a nemůže adm. úřadem býti přezkoumán. Námitka, že vyměřovací úřad vzav jednou za základ vyměření zcizovací cenu 450000 Kč nemohl od ní odstoupiti, jest bezdůvodná, neboť když se u příležitosti podaného odvolání vyskytly pochybnosti o správnosti této zcizovací hodnoty, byl vyměřovací úřad oprávněn zcizovací hodnotu podrobiti novému přezkoumání. Postupoval tedy vyměřovací úřad v platebním rozkaze z 26. září 1925 správně, a okresní úřad nebyl oprávněn hodnotu stanovenou soudním odhadem měniti.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí — — — namítá, že zemský úřad nebyl oprávněn měniti rozhodnutí okresního úřadu in pejus st-le, poněvadž nešlo o věc, na níž jest zúčastněn veřejný zájem, a obec se neodvolala. O této námitce nss, opíraje se o usnesení svého odborného plena z 6. února 1933, uvážil:
Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-le z rozhodnutí okresního úřadu, zároveň pak toto rozhodnutí »z moci úřední« zrušil, resp. změnil. Z dikce té není patrno, zda se žal. úřad k tomuto oficiosnímu zákroku pokládal za oprávněna z titulu nějakého práva dozorčího, příslušejícího mu nad okresním úřadem, či z titulu své rozhodovací pravomoci instanční. Než po názoru nss-u nemůže oprávnění takové čerpati ani z toho ani z onoho titulu. Ani dávková pravidla č. 143/22, ani obec. fin. novela č. 329/21 nemají ustanovení, z něhož by pro zemský úřad vyplývalo právo zasahovati z dozorčí moci do aktu, kterým byla obecní dávka v individuelním případě vyměřena, třebas se tak stalo způsobem odporujícím dávkovým pravidlům (viz Boh. A 4314/25). Předpisu takového není ani v jiných zákonech upravujících záležitosti obecní. V nál. Boh. A 9777/32 dovodil nss, že není také právní normy, a to ani v § 83 správ. ř. č. 8/28, která by zem. úřadu dávala právo rušiti nebo měniti výměry okresního úřadu, z nichž vzešlo straně právo ať materielní, ať formální, mimo rámec instanční kontroly z moci úřední na újmu strany bez jejího souhlasu.
Mohlo by se tedy jednati pouze o to, je-li oprávnění takové obsaženo v instanční pravomoci zemského úřadu. Specielního takového předpisu pro obor dávek obecních není. Nelze ho shledávati ani v § 27 dávk. prav., podle něhož o promlčení dávky platí táž ustanovení, jako o promlčení daní přímých, neboť ustanovení to recipuje pouze materielní předpisy o promlčení daní přímých, nikoli procesní předpisy příslušných zákonů. Přicházel by tedy v úvahu jen § 81 správ. ř. č. 8/28. Nss již v plenárním usnesení z 19. prosince 1932 vyslovil, že odvolací úřad rozhoduje o odvolání podle § 81 správ. ř. není oprávněn změniti z úřední moci výrok nižší stolice v neprospěch odvolatele ve všech případech, kdy na konečném vyřízení je zúčastněn veřejný zájem, nýbrž že ke změně takové oprávněn jest jen tehdy a potud, kdy a pokud podle předpisů neb intencí specielního zákona správního jde o veřejný zájem nezadatelný.
Není specielního předpisu, z něhož by bylo možno souditi, že fiskální zájem obce — i když by vůbec bylo možno považovati jej za zájem veřejný ve smyslu § 81 správ. ř. — chce kvalifikovati jako veřejný zájem nezadatelný, svěřený oficiosní péči judikující instance; naopak okolnost, že nositelka tohoto zájmu, obec, má v řízení před judikující stolicí sama postavení procesní strany, takže disposice oním zájmem je vložena do jejích rukou, kvalifikaci fiskálního zájmu obce jako nezadatelného zájmu veřejného, jehož by měla judikující instance chrániti ex offo, přímo vylučuje. Pokud tedy žal. úřad ultra petitům odvolání st-lova rozhodnutí okresního úřadu z 22. února 1927, kterým stanovena zcizovací hodnota částkou 3000 Kč za 1 kat. jitro, z moci úřední změnil, jest výrok jeho nezákonný.
Zbývá tedy zkoumati, jak dalece jsou odůvodněny námitky, brojící proti ostatním důvodům nař. rozhodnutí, jimiž žal. úřad, rozhoduje v mezích odvolání k němu vzneseného, odvolání to zamítl.
Stížnost tu především namítá, že vyměřující úřad i obecní zastupitelstvo v prvním vyměřovacím řízení přijaly zcizovací hodnotu 450000 Kč, st-lem udanou, že st-l svým odvoláním na okresní výbor brojil výhradně jen proti nabývací hodnotě, a okresní výbor svým rozhodnutím z 20. listopadu 1924 provedené řízení zrušil také jen, pokud jde o hodnotu nabývací; z toho stížnost dovozuje, že stran zcizovací hodnoty 450000 Kč je tu dohoda mezi vyměřovacím úřadem, resp. obcí a st-lem, takže obec nebyla již oprávněna proti této dohodě sáhnouti k soudnímu odhadu a na jeho základě stanovití zcizovací hodnotu částkou vyšší. Nss nemohl námitce té dáti za pravdu.
Dávková pravidla č. 143/22 mluví o dohodě v § 17 odst. 4; slovem dohoda rozumí tu pak jenom dohodu v technickém slova smyslu, t. j. vzájemné souhlasné ujednání vyměřujícího úřadu a strany, jež může býti sjednáno i mimo řízení podle § 17 dávk. prav. Takovou dohodou není však případ upravený v odst. 2 § 17, kde úřad, maje za správné udání, jež strana učinila o hodnotě, udání to přijme a podle něho dávku vyměří, a tím méně případ, kde vyměřovací úřad, nemaje pochybností o přiměřenosti ceny stranou udané vezme za základ tuto cenu. V postupu takovém nelze ještě spatřovati dohodu pro úřad závaznou ve smyslu § 17 odst. 4 dávk. prav. (srov. nál. Boh. A 10106/32).
Okolnost, že vyměřovací úřad v platebním rozkaze z 1. dubna 1924 a obecní zastupitelstvo ve svém usnesení z 11. června 1924 přijaly za základ zcizovací cenu resp. hodnotu částkou 450000 Kč, nebránila tedy tomu, aby zcizovací hodnota byla v druhém vyměřovacím řízení stanovena soudním odhadem, a to tím méně, když — jak st-l výslovně doznal ve svém odvolání de praes. 22. října 1925 proti platebnímu rozkazu z 26. září 1925 — strany po nezdařeném pokusu o dohodu stran zcizovací hodnoty »se usnesly, aby byl konán soudní odhad«, čili tedy když st-l prohlásil v novém vyměřovacím řízení souhlas s tím, aby zcizovací hodnota byla určena soudním odhadem. Tvrzení stížnosti, že došlo k dohodě také stran hodnoty nabývací, je v rozporu s celým obsahem správních spisů.
Ani další eventuelní námitku stížnosti nemohl nss uznati za důvodnou, že totiž — bylo-li již správno bráti za základ hodnotu stanovenou soudním odhadem, — měla býti vzata ona hodnota, kterou znalci zjistili se zřetelem k tomu, že jde o půdu spadající pod zábor, t. j. částka 2200 Kč za kat. jitro, ježto st-l nemovitosti neprodával ve volném obchodu, nýbrž jako půdu zabranou za cenu vymezenou.
Podle konstantní judikatury nss-u není předmětem zdanění dávkou z přírůstku hodnoty nemovitostí zisk, který se následkem prodeje v majetku zcizitele realisuje a číselně projevuje, nýbrž objektivně daný přírůstek hodnoty nemovitostí, t. j. diference mezi obecnou hodnotou nemovitosti v stanovené době nabytí a mezi obecnou hodnotou její v době zcizení (§§ 5, 7, 9 dávk. prav.; srov. Boh. A 794, 838/21). Obecnou hodnotou rozumí se však hodnota, kterou má nemovitost o sobě podle užitků, jež se zřetelem na místo a dobu může poskytovati, čili hodnota její ve volném trhu pozemkovém (srov. Boh. A 794/21, 8230/29). Z tohoto pojmu obecné hodnoty — která je pro zjištění přírůstku hodnoty směrodatná — plyne, že při určení jejím nelze bráti zřetel na fakt, že prodaná nemovitost byla pod záborem a že důsledkem toho nemohl vlastník ji prodati ve volném obchodě, nýbrž jen se svolením stpú-u eventuelně za cenu tímto úřadem diktovanou. Při soudním odhadu byla obecná hodnota prodaných nemovitostí v tomto smyslu ke dni zcizení určena částkou 5000 Kč za 1 kat. j. Jestliže tedy okresní úřad v pořadu instancí stanovil zcizovací hodnotu v tomto rámci částkou 3000 Kč za 1 kat. j., a nikoli částkou 2200 Kč, jak tomu chtěla strana, neporušil tím žádného subj. práva strany, a je tedy příslušná stížní námitka bezdůvodná. Z uvedených důvodů bylo nař. rozhodnutí, pokud z moci úřední změnilo rozhodnutí okresního úřadu z 2. února 1927 na újmu st-le, zrušiti jako nezákonné, jinak však bylo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 10475. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 798-802.