Čís. 13534.

Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.).
Vzalo-li více osob společně do pachtu hospodářský celek nad 250 ha, aniž pachtovanou půdu mezi sebou reálně rozdělily, nemohou se domáhali úpravy pachtovného podle § 7 vl. nař.
(Rozh. ze dne 12. května 1934, R II 171/34.)
Žádost Leopolda S-a o úpravu pachtovného oba nižší soudy zamítly, rekursní soud z těchto důvodů: V žádosti uvádí pachtýř, že spolu s druhým pachtýřem spachtoval dvory P., K. a R. smlouvou ze dne 21. ledna 1927 na 12 let v celkové výměře více než 358 ha. Nemůže býti pochyby o tom podle obsahu žádosti, že spachtovaná zemědělská půda činí více než 250 ha. V žádosti není uvedeno, že se pachtovní právo každého z obou pachtýřů vztahuje na jiné pozemky, takže by každý z nich měl v pachtu méně než 250 ha zemědělské půdy. Právní názor stěžovatele, že při takovém společném pachtu téže půdy více pachtýři sluší podle počtu pachtýřů výměru půdy děliti a považovati úpravu pachtovného za přípustnou, jestliže díl na jednoho vypadající činí méně než 250 ha, nemá podkladu v ustanovení vl. nařízení čís. 164/33 sb. z. a n., naopak jest míti za to, že při jednotnosti pachtovního předmětu podle obsahu smoluvy sluší pachtýře společně tutéž zemědělskou půdu spachtovavší, považovat! bez ohledu na počet fysických osob za jediného pachtýře ve smyslu § 7 cit. vl. nař. Ustanoveni § 8 téhož nařízení, že nerozvedení manželé při počítání výměry zemědělské půdy se počítají za osobu jedinou, nesvědčí pro názor stěžovatelů, nýbrž naopak svědčí o tom, že při výpočtu výměry půdy jest postupovati tak, by kruh pachtýřů, na něž se dobrodiní úpravy pachtovného vztahuje, nebyl rozšiřován nad meze v nařízení stanovené, ježto patrně u manželů má býti sčítána výměra půdy i tehdy, když každý z nich má spachtované jinou smlouvou jiné pozemky. Nejde tedy o rozšíření, nýbrž o snížení okruhu pachtýřů, na něž se cit. vl. nař. vztahuje.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Jde o souhlasná usnesení nižších soudů, pročež lze podati rekurs jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost (§ 46 odst. (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.). Nejvyšší Soud přezkoumav spisy neshledal žádný z těchto důvodů. Zejména nedopustily se nižší soudy nezákonnosti při výpočtu výměru »zemědělské půdy«. Není o tom sporu, že velkostatky P., K. a R., které mají přes 250 ha zemědělské půdy, mají spachtovány Ludvík K. a Leopold S, společně celé a že pachtovaná půda není mezi ně reálně rozdělena. V takovém případě pokládají se pachtýři za jednu osobu; pro jejich nárok na úpravu pachtovného je rozhodná celková výměra. To plyne zřejmě z ustanovení § 825 obč. zák., podle něhož povstane společenství, jakmile připadne právo nedílně (podle podílů ideálních) několika osobám, z § 828 obč. zák., podle něhož přísluší právo v celku jen všem podílníkům,, kteří se pokládají za jednu osobu dohromady. Vládní nařízení čís. 164/33 neobsahuje odchylné ustanovení. Předpis § 8 vládního nařízení neupravuje případ, kde nerozvedení manželé mají nedílně spachtován týž předmět, neboť v tomto případě se pokládají za jednu osobu již podle předpisů §§ 825 a násl. obč. zák., nýbrž vztahuje se na případy, kde každý z manželů má spachtovány různé předměty, neb oba týž předmět, ale podle reálních podílů, nebo když jen jeden z manželů je pachtýřem a druhý má vlastní půdu.

Citace:

Čís. 13534.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 569-570.