Čís. 13211.

Rejstříkový soud jest oprávněn zkoumati, zda se usnesení valné hromady společenstva nepříčí zákonu nebo stanovám, a zjednati nápravu, bez rozdílu, zda toto usnesení přichází v úvahu pro zápis do společenstevního rejstříku, čili nic.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1934, R II 584/33.)
Představenstvo společenstva, jemuž podle zákona ze dne 10. října 1924 čís. 240 sb. z. a n. do konce září 1933 bylo povoleno příročí, svolalo na popud části členů podle § 26 odst. 3 stanov na den 5. srpna 1933 mimořádnou valnou hromadu, na které mimo jiná usnesení byl podle § 43, třetí odstavec stanov k přezkoumání finančního stavu a hospodářských poměrů společenstva zvolen zvláštní tříčlenný výbor a sice byli zvoleni aklamací Jan D., Hynek P. a Antonín D. Současně se usnesla valná hromada také na účasti vkladatelů na jednání, poněvadž šlo o probrání sanačních plánů. Nato upozornil Ústřední svaz družstev živnostenských pro Moravu a Slezsko podáním ze dne 9. srpna 1933 rejstříkový soud na různé domnělé závady jednání na mimořádné valné hromadě a člen společenstva František M. učinil s poukazem na vadná usnesení u rejstříkového soudu dne 15. srpna 1933 návrh na vydání »prozatímního opatření«, že ujednání mimořádné valné hromady ze dne 5. srpna 1933, jakož i protokol o ní se prohlašují neplatnými a zmatečnými, poněvadž nebylo dbáno určitých předpisů stanov, a že se nařizuje svolání nové mimořádné val. hromady. Rejstříkový soud prohlásil usnesení mimořádné val. hromady ze dne 5. srpna 1933 za neplatná a zmatečná a nařídil, by co nejdříve byla svolána nová mimořádná valná hromada se zachováním příslušných ustanovení stanov, a v ní byla o jednotlivých bodech programu učiněna nová usnesení. Rekursní soud vyhověl rekursu Jana D-a, Hynka P-a a Antonína D-a a zrušil napadené usnesení. Důvody: Rekursní soud jest toho mínění, že není třeba zabývati se otázkou správnosti právního stanoviska prvního soudu a stěžovatelů, poněvadž zastává stanovisko, že nejde o věc nesporného řízení, takže napadené usnesení jest zmatečné (§ 42 poslední odstavec j. n.). Ustanovení o nesporném řízení jest užíti jen, má-li býti podle zákonných předpisů postupováno v řízení nesporném (§ 1 zák. čís. 100/1931 sb. z. a n.). Že by rejstříkový soud byl oprávněn všeobecně pro nedodržení stanov zrušiti usnesení valné hromady společenstev, není vysloveno ani v zákoně o společenstvech ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák., ani v předpisech o vedení společenstevního rejstříku podle nař. ze dne 14. května 1873 čís. 71 ř. zák. § 3 tohoto nařízení ustanovuje jen, že soud musí dbáti toho, by předpisy o opovědech byly dodrženy, a že může odpírati zápis opovědi těmto předpisům neodpovídající, nikde však nestojí, že by mohl zasáhnouti do činnosti společenstev tak daleko, že v nesporném řízení může zrušiti usnesení společenstva, které vůbec jako podklad pro zápis do rejstříku nepřichází v úvahu a o taková usnesení valné hromady ze dne 5. srpna 1933 tu jde. V takovém případě může platnost usnesení býti napadena jen sporem. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění, poněvadž rekursní soud neposoudil věc správně po právní stránce, dospěv k úsudku, že nejde o věc nesporného řízení, neboť rekursní soud přehlédl ustanovení § 9 zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. a § 24 nařízení ze dne 24. června 1903 čís. 134 ř. zák., z nichž vyplývá, že rejstříkový soud jest oprávněn zkoumati, zda se usnesení valně hromady nepříčí zákonu nebo stanovám, a zjednati nápravu, bez rozdílu, zda toto usnesení přichází v úvahu pro zápis do společenstevního rejstříku čili nic (srovnej rozh. sb. n. s. čís. 7125 a 10593). Poněvadž se rekursní soud, vycházeje z mylného právního názoru, nevypořádal s rekursem po věcné stránce, nezbylo, než rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 13211. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 107-108.