Čís. 13341.

Opomenul-li v nesporném řízení rekursní soud v důvodech svého usnesení rekurs vyříditi úplně, jest jeho usnesení zmatečné podle § 41 (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 2. března 1934, R II 48/34.) Soud prvé stolice zamítl návrh manželského otce, by mu bylo dítě vydáno do výchovy a výživy, a uložil otci, by platil na výživu dítěte měsíční příspěvky. V rekursu napadl otec usnesení prvého soudu v obou směrech. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil, ale v důvodech se zabýval jen otázkou vydání dítěte do výchovy a výživy otcovy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu otcovu v otázce vydání dítěte vyhověl mu však v otázce placení výživného, zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by v tomto směru rozhodl o otcovu rekursu.
Důvody:
Otec namítal v rekursu, že není povinen platiti výživné a že nemůže platiti výživné prvým soudem mu uložené. Rekursní soud opomenul rekurs v tomto směru v důvodech svého usnesení vyříditi, proto v této části jest napadené usnesení postrádající jakéhokoliv odůvodnění tak nedostatečné, že bezpečně je ani přezkoumati nelze, a proto je v této části zmatečné podle § 41 (2) zák. čís. 100/31.

Citace:

č. 13341. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 296-297.