Čís. 9677.

K výlučné příslušnosti exekučního soudu podle § 17 ex. ř. náleží i žaloba, by exekuce, povolená na základě upomínacího platebního příkazu, byla prohlášená za nepřípustnou a zrušena, ježto platební příkaz nebyl žalobci doručen.
(Rozh. ze dne 22. února 1930, Rv I 844/29.)
Žalobu o nepřípustnost exekuce na základě upomínacího platebního příkazu, zadal žalobce na soudě povolivším exekuci. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Rusost řízení spatřuje odvolatelka v tom, že soud prvé stolice nerozhodl vůbec o námitce věcné nepříslušnosti soudu. Výtka ta není odůvodněná. I když je pravda, že prvý soud nevydal zvláštní do rozsudku pojaté usnesení, že námitku věcné nepříslušnosti zamítá, učinil tak mlčký tím, že, rozhodnuv ve věci samé, uznal se příslušným. A, že jest v souzeném případě opodstatněna věcná příslušnost prvého soudu, jest názorem i soudu odvolacího. Pro posouzení věcné příslušnosti soudu jest při žalobách podle § 39 čís. 5 ex. ř., o kterou jde v souzeném případě, rozhodným ustanovení § 45, druhý odstavec, ex. ř. Podle tohoto ustanovení je příslušným k rozhodnutí o návrhu na zrušení exekuce, dokud není s výkonem exekuce započato, okresní soud, který exekuci povolil. A platí-li to pro příslušnost k rozhodnutí o návrhu na zrušení
19* — Čís. 9677 —
292
exekuce, platí to tím spíše o příslušností pro žalobu o nepřípustnost exekuce po rozumu § 39 čís. 5 ex. ř., kdy teprve na základě rozsudku vyhovujícího žalobě má exekuce bytí zrušena. V souzeném případě byla žaloba podána hned po povolení exekuce, avšak ještě před jejím výkonem, takže jest tu příslušnost soudu exekuci povolujícího, jímž právě tu jest Sond, jenž napadený rozsudek vydal, a tudíž také zcela právem nebylo námitce předmětné nepříslušnosti soudu vyhověno.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
Žalovaná napadá rozsudek odvolacího soudu jen pro nesprávné právní posouzení věci, tedy z dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. Než, pokud provádí dovolatel tento důvod v ten rozum, že odvolací soud pokládá neprávem procesní soud za příslušný podle § 45 čís. 2 ex. ř. jako soud exekuci povolivší, provádí zřejmým poukazem dovolací důvod čís. 1 § 503 c. ř. s. pro zmatečnost podle čís. 3 § 477 c. ř. s. Dovolání jest v tomto směru důvodné. Jde o žalobu podle § 39 čís. 5 ex. ř., neboť žalobce domáhá se toho, by exekuce, povolená žalované usnesením okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu ze dne 23. srpna 1927 na základě upomínacího platebního příkazu téhož soudu ze dne 2. února 1927 k dobytí vykonatelné pohledávky 1044 Kč s přísl., jako nepřípustná byla zrušena, by byla prohlášena za nepřípustnou a důsledkem toho byla zrušena, z toho důvodu, že platební příkaz nebyl žalobci doručen a proto není platným exekučním titulem. Pro tuto žalobu jest příslušný exekuční soud. Neboť mu podle druhého odstavce § 17 ex. ř. přísluší, až na výjimky, o něž tu nejde, projednávati a rozhodovati všechny spory vzniklé za řízení exekučního a z něho. Vyžacjuje tudíž příslušnost podle tohoto předpisu jednak, by ustanovení exekučního řádu bylo zřídlem sporu neb žalobního nároku, jednak by exekuční řízení dalo podnět k vymáhání nároku žalobou, by šlo o rozepři, jež byla vyvolána některou skutečností exekučního řízení. O takovýto případ tu jde, neboť žalobci, jemuž, jak tvrdí, platební příkaz vůbec nebyl doručen, zavdal teprve výkon exekuce, započatý po rozumu § 33 ex. ř. tím, že povolující procesní soud požádal exekuční soud za výkon exekuce a že žádost ta k exekučnímu soudu došla, možnost a příčinu, domáhati se neplatnosti exekučního titulu a zároveň nepřípustnosti exekuce podle § 39 čís. 5 ex. ř. Tato příslušnost exekučního soudu jest podle § 51 ex. ř. výlučná a nelze ji úmluvou stran pozměniti. Poněvadž však žaloba nebyla podána u exekučího soudu, nýbrž u soudu exekuci povolivšího, byla nepříslušnost procesního soudu, k níž ostatně bylo přihlížeti z úřadu, žalovanou právem namítána. Soud první stolice, nedbaje této námitky a nerozhodnuv o ní, projednal a rozhodl věc; odvolací soud uznal námitku za neoprávněnou, protože prý žaloba byla podána před počátkem výkonu exekuce, kdy podle druhého odstavce § 45 ex. ř. pro zrušení exekuce příslušným jest soud, u kterého exekuce — Čís. 9678 —
293
v první stolici byla navržena. Než tento právní názor neobstojí, neboť příslušnost jest posuzovati podle § 17 ex. ř. ve spojitosti s ustanovením § 33 ex. ř., jak bylo dolíčeno. Jelikož bylo tudíž o žalobě jednáno a rozhodnuto procesním soudem, jenž se ani výslovnou dohodou stran nemohl státi příslušným, trpí rozsudky obou nižších soudů zmatečností podle § 477 čís. 3 c. ř. s. a bylo proto vyhověti dovolání z důvodu zmatečnosti, podle prvního odstavce § 478 a § 513 c. ř. s. zrušiti rozsudky a řízení v obou stolicích a odmítnouti žalobu.

Citace:

Čís. 9677.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 319-321.