Čís. 9537.

Pokud lze při výměře věna hleděti k tomu, že je osoba povinná věnem čekatelem rodinného domu.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1930, R II 345/29.)
K žádosti dcery uložil soud prvé stolice otci, by jí při sňatku vyplatil věno 4000 Kč. Rekursní soud k rekursům obou stran napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu dcery pokud, že určil věno 6000 Kč, z něhož část 4000 Kč jest splatna ve lhůtě určené prvým soudem, zbytek 2000 Kč do jednoho roku od doručení rozhodnutí nejvyššího soudu.
Důvody:
Stěžovatelka vytýká napadenému usnesení sice jen nezákonnost, ale z rekursních vývodů jest patrno, že uplatňuje důvod zřejmé nezákonnosti po rozumu § 16 nesp. říz. Rekursu jest přiznati úspěch, ježto napadené usnesení proti předpisu § 1220 obč. zák. nepřihlíželo k veškerému otcovu jmění. Za otcovo jmění nelze ovšem pokládati polovici obecné hodnoty domu č. p. 221. K tomuto domu přísluší otci společně s jeho nynější manželkou jen právo čekatelské, kdežto dům sám, postavený s 80%ní státní zárukou podle zákona o podpoře stavebního ruchu ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n., jest dosud ve vlastnictví Dělnického bytového družstva. Odhadní cena domu jest podle dopisu stavebního úřadu ze dne 23. července 1919 175000 Kč, ač podle sdělení řečeného družstva ze dne 17. prosince 1928 činí stavební náklad podle kolaudace při převzetí 300522 Kč 62 h. Stavba jest financována tak, že čekatelé přispěli na stavbu z vlastních prostředků 56322 Kč 62 h a že k úhradě zbytku poskytnuty byly jednak státem nezaručené hypoteční výpůjčky v předním knihovním pořadí ve výši 44200 Kč, jednak zápůjčky státem zaručené v zadnějším pořadí ve výši 200000 Kč. Výpůjčky byly však od ústavů úvěr poskytujících vyplaceny v cenných papírech za nominální ceny, ač kursovní ceny papírů byly značně nižší. Ježto dosud není po rozumu § 61 zákona čís. 45/1922 ustanoveno nařízením, do jaké míry bude stát požadovati na dlužníku náhradu platů učiněných za něho z důvodu záruky, nelze vzhledem k nynější stavební hodnotě domu, jak shora byla uvedena, zařaditi z ceny domu nic jako aktivní položku do jmění Rudolfa S-a, i kdyby se počítalo s tím, že vskutku svého času dojde k realisaci čekatelského poměru, to jest k převodu vlastnického práva k rodinnému domu na čekatele. V tomto směru posoudil rekursní soud věc správně. K vývodům stěžovatelky, že není pravděpodobno, že by na domě v ceně 175000 Kč vázly dluhy 238400 Kč, správně 244200 Kč, se podotýká, že jest přihlížeti k výši stavebních nákladů v době stavby a že z celkového stavebního nákladu, tehdy nutného, jmenuje se ona část nákladů, o kteréž dle hospodářských zásad nelze předpokládati, že dojde úhrady v ceně domu a v jeho užitcích, mrtvým stavebním nákladem, a že stát dosud neprohlásil, až do jaké míry a do jaké výše, zejména zda snad i přes výši mrtvého stavebního nákladu se hodlá zříci práva postihu, ze záručního poměru proti vlastním dlužníkům. Ale nicméně plyne již nyní z užívání rodinného domku určitý majetkový prospěch i pro Rudolfa S-a. Čekatelé přispěli již na stavbu 56322 Kč 62 h, čímž podle citovaného dopisu družstva splnili úplně svou povinnost, z vlastních prostředků přispěti na stavbu, takže nejsou nyní již ničím z tohoto důvodu zatíženi. Dostali v užívání celý rodinný domek, který jest rodinným domkem o dvou bytech (srovnej § 2 nařízení ze dne 23. listopadu 1922, čís. 355 sb. z. a n. a § 2 (4) nařízení ze dne 21 května 1921, čís. 191 téže sbírky), a platí družstvu 330 Kč měsíčně a pobírají z podpronájmu druhého, doleního bytu 215 Kč měsíčně Jest tedy jejich bytová potřeba nyní ukojena způsobem příznivým a jest k tomuto majetkovému stavu, pokud jde o Rudolfa S-a přihlížeti podle § 1220 obč. zák. i při výměře věna, ježto jeho příjmy nejsou zatíženy značnou položkou ukojení bytové potřeby. Vzhledem k tomu a vzhledem ke všem ostatním okolnostem, které byly v tomto případě vyšetřeny, jest uznati věno 6000 Kč za přiměřené stavu a jmění otcovu a bylo proto vyhověti dovolacímu rekursu tak, jak se stalo. Lhůta k plnění částky, o kterou se původní výměra věna zvyšuje, stanovena byla na delší dobu, ježto není zjištěno, že Rudolf S. má hotovost, kterou by mohl ihned disponovati.

Citace:

č. 9537. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 87-88.