žitky« rozuměti sluší nejen služné, nýbrž veškeré platy, které ten který
zaměstnanec státní z poměru služebního dostává (činovní, místní, dra-
hotní přídavky, mimořádné výpomoci a jiné).
Je-li tomu tak, pak vztahuje se ustanovení § 146 služ. pragm. nejen
na služné, nýbrž i na vešekré ostatní platy toho kterého státního za-
městnance a nelze shledati, že by nař. rozhodnutí odporovalo zákonu.
Z uvedených úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
č. 4347.
Cestovní pasy. — Administrativní řízení: Ve věci
cest. pasů není rozhodnutí župního úřadu třeba souhlasné s rozhod-
nutím úřadu okresního konečné.
(Nález ze dne 23. ledna 1925 č. 932.)
Pre judikatur a: Boh. 3261 adm.
Vě c: Vilém P. v Nitře (adv. Dr. Em. Pollak z Prahy) proti župnímu
ú/adu v Nitře o vydání cestovního pasu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady
ť í z e n í.
Důvody: Podáním ze 17. října 1923 žádal st-1 o obnovení svého
cestovního pasu, vydaného dne 10. června 1922, jehož platnost dne
10. června 1923 uplynula. Rozhodnutím okresního úřadu v Nitře z 13.
listopadu 1923 byla žádost zamítnuta z důvodu, že st-1 neopovídá pod-
mínkám kladeným v bodě 5. IV. hlavy nař. min. pro Slov. z 24. června
1921, jmenovitě v ohledu politické spolehlivosti. Odvolání podané zamítl
žal. úřad nař. rozhodnutím z 18. ledna 1924 z důvodů I. stolice. Další
odvolání k ministru pro Slov. odmítl týž úřad výnosem z 20 února 1924
jako nepřípustné odvolav se na § 2 zák. či. XX z r. 1901.
O stížnosti podané do rozhodnutí župního úřadu z 8. ledna 1924,
svážil nss takto:
Vydávání cestovních pasů upraveno jest na území slovenském zák.
článkem VI. z r. 1903, pokud nebvl změněn nebo doplněn normami re-
publiky čsl Podle § 6 cit. zák. článku poslední instancí v záležitostech
tohoto druhu jest min. vnitra. Na tomto ustanovení nebylo nic změněno
předpisy, vvdanými republikou čsl., totiž nař. z 22. prosince 1918 č.
87 Sb., z 18. ledna 1919 č. 46 Sb., z 9. června 1921 č. 215 Sb., § 144
zák. z 28. července 1921 č. 269 Sb a zejména ani nař. z 22. prosince
1922 č. 385 Sb , jehož § 1 lit. E. č. 1 přenesena byla pouze v I. instanci
kompetence s úřadů uvedených v § 6 zák. či. VI. na okresní úřady.
V daném případě věc nebyla vyřešena ministrem jako poslední
správní instancí a byla tudíž stížnost nepřípustná podle § 5 zák. o ss.
Ze správních spisů jest však patrno, že nedostatek ten přivodčn byl
župním úřadem, jenž odvolání podané st-lem k ministru pro Slov. od-
mítl jako nepřípustné. Žal. úřad se ovšem domnívá, že jest k tomuto po-
stupu oprávněn dle předpisu § 2 zák. či. XX. z r. 1901, v němž uvedeno,
že proti rozhodnutí II. stolice, jež věcně souhlasí s nálezem instance
první, není zpravidla přípustné odvolání další. Leč po té stránce vyslo-
vil již nss v nálezu Boh. 3261 adm. právní názor . . . , že zákonem o nss
pozbyly účinnosti předpisy §§ ° a 3 zák. či. XX : 1901 o apelaci a re- visi ve věcech, které dle či. XXVI : 1896 nepatřily v obor působnosti
býv. uh. správ, soudu, patří však v obor působnosti nss-u.
Avšak právě o takový případ v daném sporu se zřetelem na zák.
či. IV. z r. 1903, jakož i na § 2 zák. č. 36/1876 a § 2 zák. č. 3/1918 jde.
Nemá proto postup žal. úřadu podkladu v platném právu.
Poněvadž však tímto postupem, nenalézajícím opory v zákoně, bylo
st-li znemožněno dovolati se pomoci nss-u ve věci samé, bylo nař. roz-
hodnutí, jež označeno bylo st-li jako výrok konečný, zrušiti dle § 6
zák. o ss pro podstatnou vadu řízení správního, aniž se soud může za-
bývati sporem meritorně.
Č. 4348,
Policejní řízení trestní. — živnostenské právo:
Nadřízený úřad živnostenský není oprávněn zrušiti z moci úřední osvo-
bozující trestní nález stolice druhé a potvrditi odsuzující nález stolice
prvé.
(Nález ze de 23. ledna 1925 č 934.)
Prejudikatura: Boh. 1754 adm.
Věc: Vojtěch S. v O. (adv. Dr. Jos. Kubín z Prahy) proti mini-
sterstvu obchodu o trestní nález.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezá-
konnost.
Důvody: Trestním nálezem městské rady olomoucké z 12. května
1923 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 22 živn. řádu, jehož se do-
pustil tím, že prováděl kamenické práce na pomníku Palackého v H. ve
svém závodě a odsouzen pro přestupek ten dle § 132 živn. řádu k pe-
něžité pokutě Kč 100 ve prospěch res. fondu nemoc, pokladny v Olo-
mouci, v případě nedobytnosti k vazbě v trvání 10 dnů. Další provádění
kamenických prací bylo mu zakázáno. K odvolání včas podanému zru-
šila zsp v Brně výnosem z 23. června 1923 tento nález z důvodu, že
skutková podstata přestupku kladeného st-li za vinu nebyla prokázána.
O tom vyrozuměl úřad první stolice výměrem z 2. července 1923 zemské
odborové společenstvo kamenických mistrů na Moravě, jež se obrátilo
podáním z 19. července 1923 na žal. úřad se žádostí, aby výnos zsp-é
zrušil a trestní nález úřadu I. stolice obnovil eventuelně ještě zostřil.
Žal. úřad rozhodnutím z 8. února 1924 výnos zsp-é z podnětu
stížnosti společenstva z moci úřední zrušil a potvrdil
nález stolice první.
Maje rozhodnouti o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musil
nss jak z moci úřední, tak se zřetelem na obsah stížnosti uvažovati
předem o otázce příslušnosti žal. úřadu. Nař. rozhodnutí vyslovilo, že
žal. úřad podnikl zakročení brané st-Iem v odpor z podnětu stížnosti
společenstva mistrů kamenických na Moravě z moci úřední, čemuž
nelze rozuměti jinak, než že opřel svoji kompetenci k vydání nař. roz-
hodnutí o moc dozorčí, jemu příslušející. Po této stránce sluší uvésti:
Adm. řízení spočívá na myšlence respektování právní moci; opatření
a rozhodnutí úřadu správních nabývají právní moci s účinkem, že za-