Č. 4462.

Zábor místností k účelům veřejným: K výkladu pojmu »obytný dům nájemní« ve smyslu § 1, odst. 3 č. 2 zák. č. 304/1921.
(Nález ze dne 2. března 1925 č. 1790.)
Věc: Eliška W. a spol. v Praze proti ministerstvu veřejných prací o zabrání místností.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 15. září 1924 zabrala zsp na základě zák. z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. v domě Elišky W. v mezipatře osm místností s příslušenstvím (dle nynějšího stavebního stavu) od konce června 1924 používaných jako učebny a kabinety cvičné školy při čes. stát. ženském ústavě učitelském v Praze, pro účely zsv-u v Praze k náhradnímu umístění jednoho oddělení, jehož místnosti musí býti odevzdány senátu Nár. Shromáždění.
Nař. rozhodnutím byly jako bezdůvodné zamítnuty stížnosti, které st-lé do usnesení prvé stolice podali, při čemž poukázáno k tomu, že místnosti, o které jde, jsou podrobeny zabrání, poněvadž v době zabrání nesloužily za byty, nýbrž byly učebnami a kabinety.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost proto, že rozhodnutím oním zabrány byly místnosti, jež dle § 1, odst. 3 č. 2 zák. z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. ze zabírání jsou vyloučeny. Nss opřel rozhodnutí o této stížnosti o tyto úvahy:
Podle výše cit. zák., jehož se stížnost dovolává, jsou ze zabírání vyloučeny obytné domy nájemní, čemuž dle nálezů nss-u sluší rozuměti, že zabíráním budov pro účely veřejné nemá býti zvětšován nedostatek bytů, jemuž zákonodárství jinými zákony snaží se odpomoci, že však nejsou ze zabírání vyloučeny ony části nájemních budov obytných, které neslouží obytným účelům nájemním. Jde tedy o to, zda místnosti zabrané bylo v době zabrání pokládati za místnosti obytné nebo za místnosti sloužící účelům jiným.
Ze spisů správních jde na jevo a bylo také při komisionelním šetření za účasti stran zjištěno, že smlouvou z 18. září 1913 býv. školní erár od tehdejších majitelů domu ... najal 3 byty se vším příslušenstvím na dobu 5 let; nájem prodlužován vždy o jeden rok, nebyla-li v květnovém termínu toho kterého roku dána pololetní výpověď. Erár byl smlouvou tou oprávněn provésti adaptaci najatých místností pro účely školní a zároveň zavázán, že ještě před ukončením nájemního poměru provede readaptaci tak včas, aby byty tvořící předmět smlouvy ve stavu, jaký byl v čas uzavření smlouvy, od zrušení nájemní smlouvy ihned byly k řádnému obývání způsobilé.
V těchto místnostech byla umístěna dívčí cvičná škola občanská při česk. stát. žensk. ústavě učitelském v Praze. Min. škol. výnosem z 26. dubna 1924 tuto školu zrušilo dnem 30. června 1924, k nařízení tohoto min. zšr dala výnosem z 26. května 1924 prostřednictvím ředitelství ústavu učitelského majitelce domu z oněch místností výpověď. Nájemné bylo zaplaceno do konce října 1924. Ve dnech 29. a 30. června 1924 byly místnosti vyklizeny a přípisem ředitelství ústavu z 1. července 1924 odevzdány majitelce domu k disposici. Klíče byly odevzdány u domovnice tohoto domu.
Tyto skutkové okolnosti jsou v protokole, sepsaném o místním šetření dne 13. září 1924 za souhlasu zúčastněných stran konstatovány.
Není dále sporno, že dům — —ve svém celku byl obytným nájemním domem. Uváží-li se, že místnosti zabrané dle závazku musely býti proměněny v byty, že tedy v době záboru určeny byly k obývání, že majitelka domu od 1. července 1924 byla oprávněna s těmito místnostmi disponovati a že je před zabráním hned od té doby, do které dřívější nájemce byl povinen je opět za byty upraviti, jako byty pronajala — tu jest odůvodněn úsudek, že místnosti ty zrušením školy, které sloužily a odevzdáním jich majitelce domu se slibem, že do ukončení doby nájemní budou v dřívější byty proměněny, staly se opět obytnými místnostmi, které ve smyslu § 1, odst. 3 č. 2 ze zabírání jsou vyloučeny.
Okolnost, že místnosti zabrané nebyly hned, jak škola byla zrušena, proměněny v byty a nebyly v době zabrání jako byty obývány, na tomto právním posouzení uvedené skutkové podstaty ničeho nemění, poněvadž tento stav byl pouze přechodný, zaviněný tím, že si dřívější nájemce k readaptaci místností na byty vymínil delší dobu.
Nař. rozhodnutí, pokládajíc tyto místnosti ještě za učebny a kabinety, neposoudilo skutkovou podstatu správně, pročež dle § 7 zák. o ss musilo býti zrušeno. — —

Citace:

Č. 4462. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 498-499.