Č. 4430.

Vývozní poplatky: * Vývozní a dovozní poplatky stanovené na základě zák. č. 418/1920 nemohou býti předpisovány z vývozních nebo dovozních povolení udělených před platností tohoto zákona.
(Nález ze dne 20. února 1925 č. 3345.)
Věc: Ing. Edmund T. v L. (adv. Dr. Jos. Sixta z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran vývozních poplatků. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím předepsán byl st-li na základě § 3, odst. 1 zák. z 24. června 1920 č. 418 Sb. a § 12, odst. 1 nař. z 13. července 1920 č. 442 Sb. dodatkem poplatek za udělená povolení k vývozu dříví č. ... sumou 162807 Kč. Tuto sumu vypočetl úřad tak, že vyšetřil jednak »docílenou cenu vývozní« (3923558 Kč 78 h), jednak (na základě stanovené ceny standardní) cenu domácí (3597944 Kč 76 h); z rozdílu obou těchto cen (325614 Kč) vyměřil 50% jako poplatek.
Stížnost k nss podaná vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost i vady řízení.
Ve směru prvém pokládal soud za nutné zabývati se především námitkami, jimiž st-l dovozuje nezákonnost nař. rozhodnutí z toho, že vývozní povolení, na něž se předepsaný poplatek vztahuje, byla vydána v době, kdy nebyl ještě zaveden poplatek 50% z rozdílu cen a kdy ani zák. z 24. června 1920 č. 418 Sb., ani nař. z 13. července 1920 č. 442 Sb., nebylo ještě v platnosti.
Nss musil v tom stížnosti dáti za pravdu. Žal. úřad dovolávaje se v nař. výnosu výslovně na cit. zákon a nařízení, jež nabyly účinnosti teprve 9. července a 6. srpna 1920 pro odůvodnění poplatku z vývozních povolení, která — ne-li vesměs, tedy najisto z největší části — byla vydána již před tím, zjevně zakládá své rozhodnutí na názoru — v odvodním spise ostatně dosti jasně vyznačeném, — že 50% poplatek z rozdílu nákupní a vývozní ceny, o jaký v daném případě jde, může za platnosti zák. č. 418/1920 a podle výnosu, poplatek na základě tohoto zák. upravujícího, býti předpisován i z povolení vydaných před 9. červencem 1920. Tento názor jest zjevně nesprávný. Jak stížnost v souhlase se stálou judikaturou tohoto soudu správně dovozuje, připouští § 3 vybírání poplatků z vývozních a dovozních povolení, t. j. úřad jest zákonem zmocněn jen k vybírání poplatků za úřední akt povolovací. Poněvadž zákon nějaká zvláštní ustanovení o vývozních a dovozních povoleních udělených před jeho vydáním neobsahuje a nemá zpětné účinnosti, nelze předpis § 3 a ovšem ani úřední výnosy, na něm se zakládající, na takováto dřívější povolení vztahovati a tudíž ani je podrobovati poplatku, jehož právním základem jest právě jen zákon č. 418/20.
Odporuje tedy zákonu, podrobil-li úřad poplatku na základě zák. č. 418/20 stanovenému vývozní povolení svrchu označená a poplatek ten vyměřil pro veškerá povolení ta úhrnnou sumou nepřihlížeje k tomu, že aspoň z části byla vydána před účinností uvedeného zákona. Proto bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák o ss, aniž měl soud toho času příčiny, aby se zabýval o státními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 4430. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 434-435.