Č. 4713.

Řízení před nss-em: Úřady správní nemají — ani na Slovensku — povinnost předkládati nss-u k nim došlé stížnosti stran proti konečným rozhodnutím úřadů jim podřízených.
(Nález ze dne 18. května 1925 č. 9801).
Věc: Desider M. v R. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran odmítnutí odvolání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l bývalý hlavní služný ve V., požádal župní úřad v Nitře o přiznání pense. Žádost tuto jmenovaný úřad rozhodnutím z 10. dubna 1924 zamítl z důvodů, že byla podána po lhůtě stanovené §em 6 zákona č. 210/1920. Rozhodnutí toto, které označil župní úřad s poukazem na § 6 zák. č. 126/1920 jako konečné, bylo st-li doručeno dne 6. května 1924. Přes to podal z něho st-l odvolání k ministru pro Slov., jenž je však odmítl rozhodnutím z 27. července 1924, doručeným st-li dne 20. října 1924, jako nepřípustné z důvodu § 45 zák. čl. 26 z r. 1896.
Tomuto postupu vytýká stížnost k nss-u podaná nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že žal. úřad, když se již považoval za nepříslušná k věcnému řešení odvolání, měl je předložiti nss-u k rozhodnutí.
Tuto výtku nelze uznati důvodnou. Dle § 14 zák. o ss z 22. října 1875 č. 30 ř. z. z r. 1876, který byl v celém svém znění pojat do zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb., jímž byl zřízen pro celou oblast čsl. státu nss, jest stížnosti vznesené ve smyslu §§ 2 a násl. cit. zák. podati ve lhůtě 60 dnů počítané od dne doručení nař. rozhodnutí u nss-u samotného.
Povinnost úřadů adm. předkládati stížnosti k nim došlé nss-u nelze z tohoto předpisu odvoditi, aniž lze shledati jiné právní normy, ukládající těmto úřadům podobnou povinnost. Tím méně lze nalézti zákonnou oporu pro názor, že by úřadové správní byli povinni odvolání, která k nim podána byla z rozhodnutí úřadů nižších, avšak konečných, předkládati nss-u k rozhodnutí. Ostatně stížnost ani sama existenci nějakého podobného všeobecně závazného předpisu netvrdí. Jestliže -tudíž žal. úřad, shledav svoji věcnou nepříslušnost k rozhodování o odvoláni st-lově, odvolání to odmítl a nepředložil je nss-u, nelze v jeho postupu shledati nezákonnost.
Stížnost, tvrdící opak, jest tudíž bezdůvodnou a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 4713. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 982-983.