Č. 4320.

Školství. — Řízení před nss-em: Byla-li konečným výrokem školského úřadu zrušena třída na škole, nestane se nucený nájem místnosti po třídě zrušené, vyslovený podle § 7 zák. č. 189/1919, nezákonným již tím, že nss dodatečně rozhodnutí o třídě zruší.
(Nález ze dne 15. ledna 1925 č. 410).
Věc: Místní školní rada v B. a obec B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zábor místností nuceným nájmem k účelům školským.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána též obcí B., odmítá se jako nepřípustná; stížnost místní školní rady v B. se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žal. úřad rozhodnutím z 1. června 1923 v pořadí instančním potvrdil rozhodnutí zšr-y v Praze, jímž zrušena byla prozatímní pobočka 4. třídy na obecné škole v B. , proti čemuž podána byla dne 1. září 1923 míst. škol. radou v B. a obcí B. stížnost k nss-u, o níž bylo rozhodnuto jeho nálezem Boh. 4321 adm. v ten rozum, že stížnost, pokud ji podala obec, byla odmítnuta pro nepřípustnost, že však ke stížnosti mšr-y bylo rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno.
Dalším výnosemi ze 16./Vlll. 1923 zřídil žal. úřad podle ustanovení § 5 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. resp. § 2 zák. z 9. dubna 1920 Č. 292 Sb. v B. veř. obecnou školu s českým jazykem vyučovacím. Konečně vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím z 29. srpna 1923 — aby se zabezpečilo umístění této české školy a eventuelně též bydlení jejího správce — podle § 7 zák. č. 189/1919, pozměněného a doplněného zákonem č. 295/1920, pokud se týče § 2 zák. č. 292/1920, a po rozumu vyšetřovacího protokolu z 31. července 1923 nucený nájem jedné místnosti ležící v přízemí, k níž je přístup z chodby podél bytu školníkova; místnost tato jest volná a není používána školami národními, takže jejím nuceným nájmem nebude nikdo ohrožen ani ve svém bydlení ani ve své živnosti.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost jest bezdůvodná i pokud v dalším bodu uplatňuje, že záborem jest ohrožena existence německé školy v B., neboť prý, třebas zabraná její 5. učebna po zrušení příslušné pobočky jest dočasně uprázdněna, jest jí nezbytně zapotřebí pro účely školy jakožto celku, ježto škola vzhledem k počtu žactva nemůže nerušené trvati dále bez zmíněné pobočky, proti jejímuž zrušení byla ostatně podána stížnost k nss-u. Jestiť podle § 7 zák. č. 189/1919 (»není-li tím etc.«) rozhodným pro otázku ohrožení bydlení neb živnosti stav přítomný přihlížejíc k době, kdy zábor se vyslovuje, a v této době, jak nesporno, zredukovaná německá škola byla bez pobočky a tudíž místnosti pro ni nepotřebovala. Nález, jímž ministerstvo jakožto nejvyšší správní instance pobočku zrušilo, byl pak ve formální právní moci přes to, že tento zrušující nález po vydání rozhodnutí, v projednávaném tuto případě naříkaného, byl vzat v odpor stížností na nss, bez ohledu na výsledek této stížnosti — a to pro povahu této stížnosti jakožto mimořádného prostředku opravného. Jednak i žal. úřad k tomu, že podána byla stížnost na nss již po vydání rozhodnutí nyní naříkaného, nemohl při svém rozhodování ani přihlížeti.

Citace:

Č. 4320. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 222-223.