Č. 4617.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Výrok stpú-u, vydaný v řízení oceňovacím o tom, že určitá břemena (udržování mostu a lávek) nepřecházejí na stát, který část zabrané půdy převzal resp. přecházejí na něj jen v určitém poměru, není rozhodnutím, jehož přezkoumání přísluší nss-u. Výrok takový je součástkou resp. přípravou pro určení přejímací ceny a lze jej naříkati u řádného soudu dle § 46 náhr. zák.
(Nález ze dne 17. dubna 1925 č. 7954.)
Věc: Dr. Vilém G. v T. (adv. Dr. Arn. Arnošt z Prahy) proti Státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran náhrady nákladů za udržování mostů.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. výnosem bylo vysloveno:
»Dr. Vilém G., majitel velkostatku T., přihlásil k oceňovacímu řízení, prováděnému ohledně zemědělských pozemků od velkostatku T. dobrovolnou dohodou pro účely pozemkové reformy postoupených jako povinnost resp. břemeno udržovati mosty v okolí T. a žádá, aby povinnost tato poměrně státem resp. novými nabyvateli půdy byla uhrazována. Stpú, uvažuje o tomto požadavku vlastníka velkostatku T., rozhoduje po konaném místním šetření takto: 1. povinnost vlastníka velkostatku T. jako takového udržovati most nemá povahu povinosti vytčené v § 29 náhr. zák., nemůže býti předmětem řízení oceňovacího a nepřechází na stát; 2. povinnost držitele velkostatku T. jako takového udržovati most nepřechází na stát, nejsouc spojena s držbou dosud převzatých nemovitostí; 3. povinnost držitele velkostatku T. jako takového udržovati most přechází po rozumu § 29 náhr. zák na stát podílem, jenž odpovídá výměře půdy pro příděl převzaté ode dvora L. (185 ha), v poměru k výměře půdy dosud řízení přídělovému nepodrobené (279 ha) u dvora L. a 60 ha lesů před Moravou; 4. povinnost držitele velkostatku T. jako takového udržovati t. zv. prostřední mostek v T. na veřejné cestě z T. do Tr. přechází po rozumu § 29 náhr. zák. na stát podílem, jenž odpovídá vý- měře půdy pro příděl převzaté (65 ha) k výměře půdy dosud řízení přídělovému nepodrobené (178 ha u dvora Tr.); 5. povinnost držitele velkostatku T. jako takového udržovati dřevěný přejezd přes vodoteč v č. a dva mostky v P. přes kanál mlýnského náhonu přechází dle § 29 náhr. zák. s držbou převzatých nemovitostí na stát; 6. povinnost udržování mostu — nenáleží majiteli velkostatku T. a nemůže proto s převzatými pozemky přecházeti na stát. Povinnosti sub 3—5 uvedené budou po skončeném šetření ciferně vyznačeny a příslušný jim odpovídající peníz z ceny přejímací (náhrady) za převzaté nemovitosti odražen.
Uvažuje o stížnosti do výnosu toho podané, musel se nss v prvé řadě obírati otázkou své vlastní příslušnosti a za tím účelem ovšem ujasniti si pravý obsah a dosah výroku v něm obsaženého. A tu dospěl nss na základě spisů a znění nař. výnosu k názoru, že jde o výnos žal. úřadu, vydaný za účelem náhrady, které se má st-li dostati za nemovitosti, které k účelu provedení pozemkové reformy od jeho velkostatku byly již dobrovolnou dohodou státnímu pozemkovému úřadu postoupeny. Uvažuje o tom, řešil si stpú ovšem i otázku existence a právní povahy oněch břemen a otázku další, pokud, resp. v jaké míře břemena ta přecházejí na stát jako přejímatele půdy mu postoupené. Otázky ty neřešil si však způsobem judicielním, k čemuž by ovšem zřejmě nebyl příslušným žal. úřad, nýbrž úřady jiné. Otázky ty řešil žal. úřad jediné proto, aby měl podklad pro rozřešení otázky, pokud se z důvodu existence a rozsahu břemen těch cena přejímací (náhrada) za převzaté nemovitosti zmenší. Že tomu tak, vyplývá zcela jasně z prvého a posledního odstavce uvedeného rozhodnutí, z důvodů nař. rozhodnutí i ze spisů, z nichž patrno, že o břemenech těch bylo mezi st-lem a stpú-em jednáno a že onen nabídl srážku 68022 K 96 h z přejímací ceny, s podmínkou, že břemena ohledně udržování mostů zůstanou na převzatých nemovitostech' váznouti a že tedy přejímatele budou povinni poměrně k úhradě břemen těch přispívati.
Pak ovšem, poněvadž jde o výrok, týkající se ocenění nemovitosti převzatých, ocenění to připravující, je kompetence nss-u dle § 3a) zák. o ss vyloučena, poněvadž do rozhodnutí o přejímací ceně lze si dle § 46 zák. náhr. stěžovati u řádného soudu, a nemůže nss přezkoumávati ani výnosy, jež sice přímo přejímací cenu nestanoví, ale se stanovením jejím souvisejí, resp. podklad pro její stanovení zjednávají. Neboť stížnost do rozhodnutí stpú-u o přejímací ceně v § 46 náhr. zák. vzpomenutá dává vlastníku právo ,aby vytýkal, že nebylo přihlíženo k předpisům §§ 42—45 náhr. zák., tedy také aby vytýkal, že nebylo přihlíženo k osobitým vlastnostem převzatých nemovitostí. Výrok žal. úřadu, že to které břemeno veřejnoprávní, po případě i soukromoprávní převzatou část nemovitostí nestíhá, učiněný průběhem řízení oceňovacího, podléhá proto — tvoře součástku řízení oceňovacího, — kognici řádných soudů, ježto, až žal. úřad se zřetelem na břemena ta cenu přejímající ustanoví, bude st-l míti právo, u soudu si stěžovati a v mezích stížnosti té pak i vytýkati, že výrok o břemenech — který není výrokem právní moci schopným — neodpovídá stavu věcí. Není tedy nss vůbec příslušným, aby o nař. výroku judíkoval.
Z těchto důvodů shledal nss stížnost nepřípustnou.

Citace:

č. 4617. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 793-794.