Č. 4725.

Spolkové právo: Používání spolkového praporu předpokládá ustanovení o tom ve stanovách.
(Nález ze dne 22. května 1925 č. 10 167).
Věc: Spolek »Deutscher Turnverein« v L. proti ministerstvu vnitra o používání spolkového praporu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdilo žal. min. v cestě instanční výměr osp-é v Č. z 19. dubna 1923, jímž nebylo stěžujícímu si spolku uděleno povolení k používání spolkového praporu, poněvadž spolek ten nemá ve svých stanovách podobného ustanovení.
Stížnost do rozhodnutí toho podaná, — nepopírajíc právo státní správy činiti používání praporu z důvodů všeob. policie bezpečnostní závislým na úředním povolení, — snaží se dovoditi, že důvod, jejž žal. úřad pro zamítavé svoje rozhodnutí uvedl, t. j. okolnost, že spolek ve svých stanovách nemá obsaženo oprávnění spolkového praporu používati, neodpovídá zákonu. Nezákonnost vyvozuje především ze znění § 4 spolk. zák., jenž předpisuje, co vše spolkové stanovy obsahovati musí, nějakého ustanovení o používání spolkového praporu však nemá.
Této argumentaci stížnosti za pravdu dáti nelze. § 4 cit. zák. ustanovuje výslovně pod lit. a), že ze stanov musí býti patrný účel spolku, prostředky k jeho dosažení a způsob jejich opatření. Spolkový prapor povahou svou jest symbolem, ztělesněním a jaksi slavnostním výrazem na venek oněch cílů, jež pro vnitřní život spolku zapsány jsou jako účel v jeho stanovách. Prapor svůj nenosí však spolek jediné proto, aby myšlenku, za níž kráčeti jest jeho cílem, na venek manifestoval; nošení tohoto praporu bývá mu zpravidla — aneb aspoň může mu býti — přímým prostředkem k dosažení účelu spolkového. Členstvo shromážděné pod rozvinutým svým praporem daleko spíše a mocněji nadchne se pro myšlenku spolkovou a radostněji i úsilovněji pracuje pak na dosažení spolkového účelu. Leč okázalé vystoupení spolku s vlastním praporem jest zároveň způsobilým prostředkem agitačním pro spolkový účel, ano volá nové adepty do řad členstva a také tím podporuje spolkový účel. Proto právě již ze znění zákona samého plyne, že — chce-li spolek tohoto prostředku používati, — musí jej ve svých stanovách výslovně uvésti, čili že spolek dokud nenmá takovéhoto statutárního oprávnění — nesmí již z důvodů spolkové policie praporu používati. Tento nedostatek spolkově-policejní nemohlo by mu nahraditi ani povolení rázu bezpečnostně policejního, pročež nelze shledati nezákonnost, když žal. úřad toto povolení pro závadu shora uvedenou stěžujícímu si spolku dáti odepřel.
Pokud se st-lé dovolávají jakéhosi staletého zvykového práva, jest námitka ta bezdůvodná, neboť zvykové právo není ve státě Čsl., pokud jde o právo spolkové, vůbec pramenem práva. Pokud by však st-lé chtěli tím uplatňovati nějaké vydržení práva používati spolkového praporu, tu stačí připomenouti, že instituce vydržení oprávnění v právu veřejném vůbec místa nemá.
Jsou tudíž všechny námitky stížnosti bezdůvodné a slušelo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 4725. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1005-1006.