Č. 4503.

Vyhoštění: Není nároku na suspensi pravoplatného nálezu vyhošťovacího podle zák. č. 88 ř. z. z roku 1871.

(Nález ze dne 11. března 1925 č. 4744.)
Věc: Dr. Josef Cs. (adv. Dr. Beckmann z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o dočasnou suspensi vyhošťovacího nálezu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem policejního ředitelství v Praze z 20. května 1921 byl Dr. Josef Cs., do Cz. v Maďarsku příslušný, na základě § 2, odst. 5 zák. z 27. července 1871 č. 88 ř. z. z ohledu na veřejný pořádek a bezpečnost s poukazem na ustanovení § 323 tr. z. z území republiky čsl. na vždy vyhoštěn. Výnosem polic, ředitelství v Praze z 3. září 1923 nebylo vyhověno jeho žádosti za zrušení cit. vyhošťovacího nálezu, případně za povolení vjezdu na území republiky čsl. Rozhodnutím zsp-é z 12. listopadu 1923 nebylo odvolání z posléz uvedeného výnosu vyhověno, ježto tu není okolností zvláštního zřetele hodných.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z následujících úvah:
Stížnost namítá, že není příčiny k tomu, aby bráněno bylo vstupu st-lovu do čsl. republiky. Touto námitkou zastává st-l názor, že mu přísluší právní nárok na povolení to.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. Nesporno jest, že předem uvedený nález polic. ředitelství v Praze, kterým byl st-l vyhoštěn na vždy z celého území republiky čsl. vešel v právní moc. Výrok tento znamená, že nesmí se st-l nikdy do území čsl. republiky vrátiti a tam se zdržovati (§ 2 cit. zák. č. 88 ř. z. z r. 1871). Žádostí svou, aby mu povolen byl vstup do čsl. republiky, domáhal se tedy st-l vlastně toho, aby byl vyhošťovací nález proti němu vydaný na určitou dobu suspendován.
Ježto však není předpisu, který by snad za jistých podmínek nárok na takovou suspensi přiznával, nebylo tím, že žal. úřad žádosti st-lově nevyhověl, do subjektivních práv st-lových zasaženo (§ 2 zák. o ss) a není vadou řízení, že žal. úřad nesdělil
st-li konkrétní okolnosti, na základě kterých vydal napadené rozhodnutí a svůj výrok odůvodnil jen všeobecně, podotknuv, že není zde okolností zvláštního zřetele hodných.
Stížnost byla proto jakožto bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

Č. 4503. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 589-590.