Č. 4331.

Administrativní řízení: Je nezákonné, zamítne-li úřad žádost za obnovu řízení jediné proto, že rozhodnutí, proti němuž se obnova žádá, nabylo právní moci.
(Nález ze dne 17. ledna 1925 č. 822).
Věc: František B. v R. (adv. Dr. Mořic Weden z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o obnovu řízení. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Min. soc. péče rozhodnutím z 30. března 1922 v pořadu instancí vyslovilo pojistnou povinnost Františka a Idy B. V důvodech se praví, že obě tyto děti st-lovy dle provedeného šetření výlučně a z povolání jsou činny v jeho hospodářství a nahrazují mu pomocné síly, jež by jinak byl nucen přijati, čím založen mezi nimi a st-lem pracovní poměr ve smyslu nemoc. zák.
Do tohoto rozhodnutí nebyla podána stížnost k nss-u.
Bezprostřední žádosti Františka B. z 26. března 1924 za obnovu řízení ve věci nemoc, pojistné povinnosti jeho dětí Františka a Idy nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, pokud jde o dobu předcházející den doručení rozhodnutí z 30. března 1922 z důvodu, že rozhodnutí to nabylo právní moci; pokud jde o dobu po tomto rozhodnutí následující ponechal žadateli, aby se v případném sporu s nemoc, pokladnou domáhal nového instančního rozhodnutí o pojistné povinnosti.
Stížnost vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost namítá:
1.Pravoplatné rozhodnutí jest předpokladem žádosti o obnovu; jest proto nepřípustné a nezákonné odmítnutí žádosti o obnovu odůvodněním, že rozhodnutí v řízení, jehož obnova se žádá, nabylo moci práva.
2. Obnovu bylo povoliti hledě k nálezu nss-u Boh. 2209 adm., jenž v obdobném případě vyslovil, že děti nejsou nemocenským: pojištěním povinny, pracují-li v hospodářství otcově a nemají-li mzdy v hotovosti. Tento nález, jenž byl vydán po věcném rozhodnutí ve věci st-lově, byl by zajisté i v tomto případě, kdyby byl býval před rozhodnutím znám, došel povšimnutí úřadu.
Jsou tu tedy dle náhledu stížnosti dány předpoklady pro obnovu řízení.
O stížnosti uvážil nss toto:
O podmínkách obnovy řízení není v adm. řízení všeobecných ustanovení. Dlužno proto zásady ohledně obnovy řízení hledati jednak z požadavků kladených na adm. řízení s hlediska zajištění právního stavu, jednak z oněch norem, jimiž instituce ta upravena jest v jiných oborech práva. Obnova řízení jeví se výjimečným právním prostředkem, jehož zásadně jen tam a potud může býti použito, kde a pokud řádné prostředky opravné v pořadí instančním jsou nedostatečné, je proto zřejmo, že ona jednání procesní, která dle procesních předpisů mohla býti uplatňována v řízení po případě v pořadu instancí, nemohou býti uplatňována v řízení o obnovu.
Z toho plyne zásada, že oprava skutkového zjištění, na němž spočívá rozhodnutí, jen potud může býti obnovou přivoděna, pokud nebylo to možno v řízení, že tudíž předpokladem obnovy jest adm. řízení pravoplatně skončené.
Jest proto dáti stížnosti za pravdu, že jest nepřípustné a nezákonné, odmítnouti žádost o obnovu odůvodněním, že rozhodnutí nabylo právní moci. I bylo nař. rozhodnutí, jež opřeno jest jedině o tento nesprávný důvod, zrušiti dle § 7 zák. o ss. Důsledkem svého mylného právního stanoviska nezabýval se žal. úřad další otázkou, jsou-li tu také materielní podmínky pro povolení obnovy v žádosti o obnovu uplatňované.
Nemůže proto nss obírati se vývody, jimiž stížnost hledí dovoditi, že jsou tu předpoklady pro povolení obnovy řízení.

Citace:

Č. 4331. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 239-240.