Č. 4449.

Živnostenské právo: * Není nezákonností ani vadou řízení, byla-li koncese udělena přes to, že zaplacení inkorporačního poplatku nebylo vykázáno.
Administrativní řízení: V řízení správním není — pokud zákon nestanoví výjimky — překážky, aby stolice rekursní dala skutkovou podstatu doplniti.
(Nález ze dne 26. února 1925 č. 3853.)
Věc: Společenstvo hostinských a výčepníků v J. (adv. Dr. Vlad. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu obchodu o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem osp-é v J. z 30. května 1922 byla Josefu N. odepřena koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické v domě čp. — v Ž., ježto místní potřeba jest dosavadními třemi hostinci úplně kryta.
Zsp rozhodnutím z 10. března 1923 na odvolání Jos. N. zrušila výměr první stolice a udělila mu žádanou koncesi. Nař. rozhodnutím nebylo odvolání podanému stěžujícím si společenstvem vyhověno.
Ve stížnosti na tento soud podané vytýká společenstvo jako vadu řízení, že odvolací instance na základě odvolání Jos. N. zahájila nové řízení, což prý nebylo přípustno, neboť byla prý při svém rozhodování vázána skutkovou podstatou, na níž instance nižší své rozhodnutí založila. Tato námitka jest bezdůvodná.
V řízení správním — pokud zákon nestanoví výjimky — není překážky, aby úřad, jenž následkem podání rekursu je povolán, aby jako vyšší stolice o věci rozhodl, skutkovou podstatu, na základě níž jest mu rozhodnouti, dal doplniti způsobem takovým, aby mohla býti postačitelným a spolehlivým podkladem pro jeho výrok. To plyne z toho, že řízení správní jest ovládáno zásadou oficiálnosti a že úřad správní vyšší stolice, když k němu sporná věc dojde, musí sám upraviti právní poměr, o který jde, pročež nemůže být omezen na pouhé přezkoumání důvodů nižší instance. Proto nelze v okolnosti, že po vydání rozhodnutí prvé stolice bylo o žádosti zúčastněné strany zavedeno řízení za účelem doplnění skutkové podstaty, spatřovati ani nezákonnost, ani vadu řízení.
Jako vadu řízení vytýká stížnost, že zúčastněná strana nezapravila u stěžujícího si společenstva před podáním žádosti o koncesi poplatek inkorporační a k žádosti té nepřiložila stvrzenku, že poplatek ten složila.
Jest ovšem pravda, že uchazeč o koncesi má dle ustanovení 2. odst. § 107 ž. ř. v žádosti za koncesi prokázati, že inkorporační poplatek u místně příslušného společenstva složil. Když však tak neučiní a úřad mu přes to koncesi udělí, nezakládá postup ten vadu řízení a nemá za následek neplatnost uděleného živn. oprávnění, neboť zapravení inkorporačního poplatku není podmínkou samostatného provozování živnosti. Předpis, že složení poplatku má se vykázati již v žádosti za koncesi, sleduje jen účel, aby zapravení poplatku bylo zabezpečeno a aby odpadlo vymáhání jeho, když se koncese udělí. — — —

Citace:

Č. 4449. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 471-472.